5+2

23. srpna 2012

Nevidomí

Zrakově postižené děti z celé země se sjely na tábor do Veverské Bítýšky.
Při výletu do Brna nacvičovaly, jak se orientovat v neznámém prostředí.

ZUZANA KLEMENTOVÁ

Veverská Bítýška/ Brno -
Skoro třicítka dětí s těžkým zrakovým postižením strávila čtrnáct dní na táboře ve Veverské Bítýšce.
Součástí programu byla i takzvaná „ptačka“, při které se děti vydaly do Brna, kde měly samostatně splnit řadu úkolů.
„Kdyby se něco dělo, zvedněte ruku. Teď vám ukážu cestu do podchodu a dál půjdete sami," instruuje sedmiletého Vašíka a jedenáctiletou Nelu před brněnským hlavním nádražím vedoucí Iva Schneiderová. Děti se samozřejmě do moravské metropole nevypraví samotné, vždy je doprovází „anděl“ - vedoucí či instruktor, který je připraven jim pomoci.

Poslepu do Tesca
Děti si s sebou nesou seznam úkolů, které musí splnit, psaný braillovým či zvětšeným písmem. Nejdříve mají najít obchodní dům Tesco a něco si V něm koupit. Slabozraký Vašík suverénně vede slepou Nelu podchodem.
„Do Tesca? Tak to musíte takhle rovně a až narazíte na jezdící schody, jste u něj," navádí dvojici mladý muž, kterého děti požádají o pomoc.
„Čerstvé a trvanlivé potraviny,“ hláskuje už za chvíli Vašík v obchodním domě slova vysázená velkým písmem, které je schopen přečíst.
Protože si chce pořídit nějakou „voňavku, pomůže Nele zdolat eskalátory do prvního patra. S pomocí prodavaček i nakupujících po nějaké době objeví správný regál a „voňavky“ si pořídí hned dvě. Při placení ale zvedne ruku, protože se mu nedaří mince a bankovky vrátit zpátky do peněženky.
Jednou z nejtěžších překážek pro dvojici byl přechod před hlavním nádražím, který kříží hned čtyři tramvajové trasy.
„Koleje? To je nebezpečné. Vidíš přes ně chodit lidi?" ptá se Nela Vašíka, který ale také neví, co si počít. Chvíli přešlapují na místě, pak odhadnou, že jde zrovna více lidí, a odhodlaně vyrazí přes přechod.
„To jste tady sami?" zděsí se mladá paní s kufrem, když se jí táborníci vyptávají na cestu na náměstí Svobody, kde mají plnit další úkoly.
Vedoucí, která jde hned za dětmi, jí rychle vysvětlí, že jde jen o nácvik, a už spěchá dohlédnout na to, aby výletníky neohrozilo třeba auto přijíždějící z vedlejší ulice.

Cíl: restaurace
Po splnění všech úkolů se táborníci sejdou ve vybraných restauracích, kde si sami objednají jídlo tak, jak si to den předem nacvičili.

Učí se samosatnosti
Namazat si chleba, obléci se nebo zapálit plynový hořák zvládne skoro každý. Málokdo to ale zkoušel poslepu. Těžce zrakově postižené děti se na jedenáctém ročníku tábora u Veverské Bítýšky učily, jak zdolat nástrahy každodenního života.
„Snažíme se, aby děti zvládly sebeobsluhu. Rodiče často nemají čas ani trpělivost čekat třeba dvacet minut, než se dítě samo obleče. My tu ale čas na nácvik máme. Na dětech, které sem jezdí rok co rok, jsou pokroky vidět,“ popisovala hlavní vedoucí tábora Anna Horká.
Kromě zrakového handicapu má hodně účastníků tábora i další postižení od mentální retardace po autistické poruchy či mozkovou obrnu. Na téměř třicítku táborníků proto dohlíží více než dvacetičlenný tým „koukavých" vedoucích a zrakově postižených instruktorů.
„Právě instruktoři, kteří se většinou rekrutují z odrostlých účastníků táborů, předávají dětem cenné zkušenosti. Naučí je třeba, jak poznat, jestli je plynový hořák zapálený," přiblížila Horká.
Táborníci si vyzkouší i jaké to je vyrazit do přírody na dvoudenní výlet. Sami si naplánují jídlo a sbalí věci, které jim vedoucí odvezou na místo, kde budou tábořit.
„Jednou děti chtěly sáčkovou polévku. Po večeři jsme ji ale našli skoro netknutou. Daly do vody jen pár lžic a připadalo jim, že už je to dost a měly radost, že si uvařily svoje jídlo," vzpomínala s úsměvem Horká.
Na tábor, který pořádá brněnské TyfloCentrum a který je letos jediný svého druhu V Česku, dorazili i čtyři účastníci z Rakouska. S pomocí vedoucích i německy mluvících vrstevníků se také aktivně zapojili do nabitého programu.
Z tábořiště za městysem se ozývá dětský hlahol jako z každého jiného podobného zařízení. Zrakově postižení ve věku sedm až sedmnáct let se ale mezi chatkami pohybují pomalu a velmi opatrně. Pomáhají jim při tom provázky, které vyznačují bezpečné cesty. Na problematická místa upozorňují rolničky. Ty jsou také v míčích, se kterými si děti hrají.
Příští velkou akcí je puťák. To nevidomí za asistence instruktorů vyrazí do lesa, kde. stráví i noc.