Po běžných ranních úkonech jsme se všichni sešli na ranním nástupu. Ten už tentokrát obsahoval všechny náležitosti, které má mít. Zazpívala se táborová hymna, zařvali pokřiky, i na rozdávání bobříků došlo. Bobříci byli celkem tradiční – orientace, mlčení, noční bdění, jídlo… Představovaly je dřevěné vyřezávané obrázky, třeba vzpěrač představoval bobříka zdatnosti. Krom bobříků se také udělovala ocenění za úspěchy při hrách. Tato ocenění byla ve tvaru malých šípů. Šípy se pak sčítaly a která družinka bude mít na konci nejvíce šípů, vyhrává. Na konci nástupu se objevil Halt, aby učňům sebral vítr z plachet. Řekl, že včera sice procvičili domácí práce, to ale k tomu, aby si mohli říkat hraničáři rozhodně nestačí. Přišel tedy čas na hraničářský výcvik. V lese procvičovali čtení z map. To probíhalo tak, že na počátku dostali všichni nějaké předměty, a poté byli vpuštěni do vymezené oblasti, kde se, mimo jiných, nalézal i jeden z předmětů, které už měli. Po jeho úspěšném nalezení mohli pokračovat do další, a tak se to opakovalo, dokud neprošli celý vymezený prostor. Pak přišlo na řadu nenápadné plazení pod cinkající sítí s rolničkami. Když už měli i tohle, šli vyzkoušet své štěstí v lukostřelbě. Když už se podařilo učně naučit střílet z luku, mohli se na hřišti procvičit ve vrhání. Nebojte, noži neházeli, pouze se snažili šiškami zasáhnout ležící kartonový obdélník. A aby jim nebylo horko, pokud došli až k molu, čekala je krátká plavba lodí, ať prý i s mořem jsou kamarádi. Někdy v mezičase jsme stihli odpolední svačinu. Když se všechny družiny prostřídaly na stanovištích, mohli se všichni pustit do oběda. Po obědě bylo potřeba, aby se sešly puťákové skupinky a dohodly se, jaké jídlo budou chtít na zítřek. Když se i tohle vyřešilo, nějakou dobu byl polední klid a neklidy. Nakonec se však ukázalo, kolik je vlastně hodin a bylo nutné jít na svačinu. Po ní následovaly špatné zprávy. Halt přišel s tím, že Morgarath do království vypustil dvě docela dost strašlivé potvory, kterým již minulé generace daly jméno kalkarové. Pochopitelně pro království představovali kritické ohrožení a bylo třeba s nimi něco udělat. Než se ale dostalo na likvidaci, dostala ještě každá skupina šifrovanou zprávu. Šifrovací postup byl prostý. Vzali jste prostý text zprávy a jednotlivá slova zapsali co možná v nejvíc náhodném pořadí. Když družinky zprávu úspěšně vyluštili, musely si vymyslet nějaký jednoduchý komunikační systém, protože před kalkari nebylo vhodné komunikovat normálně slovy. Tento úkol už byl poněkud těžší, ale nakonec se nějaký ten systém společně vymyslel. Poté se přišel zajímat Halt, jak že jsou daleko. Rádi se mu pochlubili, navíc dostali potvrzení, že zprávu mají správně. Také jim navrhl přidat do dorozumívacího slovníku vyjádření děr a podobných věcí. Protože šest písknutí už bylo v kódu zabraných, došlo na pazvuky. Nakonec kód vymyšlený byl, nezbývalo než ho použít. Před odchodem do lesa bylo pochopitelně ještě třeba vyměnit obuv a aplikovat repelent, popřípadě se zajít napít. Poté už ale bylo všechno připraveno. Kalkaři vydávali docela povedený řev a všelijak učně proháněli po lese., nakonec se však podařilo je chytit.

Oslavovat velké vítězství nad Morgarathem hned ovšem nešlo. Minimálně dvě skupiny včetně té naší měly docela dost času, takže se u stolu u jídelny začali plnit bobříci, hlavně zručnost a zdatnost patřili k oblíbeným. Ani dál oslavy nešlo moc provozovat, Byl totiž očekáván příjezd cimbálovky. Ten byl uvítán opravdu nadšeně. První dvě písně zahráli Ben, Ondra a Karel, poté už se přidala kapela. Tento rok se hrálo za hřištěm, ne jako v jiných letech v jídelně. Nejspíš by dost lidí bavilo cimbálovku poslouchat dál a dál, to by však nesměly existovat normy slušného chování a noční klid. Z tohoto důvodu už tedy zákonitě mohla přijít jen večerka a spánek.