13.7. - 27.7. 2002, tábořiště YMCA Veverská Bítýška

Bylo nebylo - tedy spíše byl nebyl jeden tábor. A ten tábor nebyl jen tak obyčejný. Byl to totiž tábor pro nevidomé děti, ale to byla snad jediná odlišnost oproti jiným táborům... A já bych zde na tomto místě chtěla vzpomenout na vše výjimečné, krásné a možná i trochu nadstandardní, co se stalo během těch čtrnácti červencových dní.

Popis jednotlivých dnů:

13.7.2002

Před 14 hodinou byl sraz u TESCa v Brně. Měli jsme se tu nalodit do autobusu a vydat se společně do tábořiště. Vše proběhlo v pořádku, a tak hurá do Veverské Bítýšky. Zde jsme vystoupili a vydali se pěšky k táboru. Pro necvičené nožky některých táborníků se zdála cesta dlouhá, ale za necelou hodinku jsme konečně byli v táboře a mohlo se začít vybalovat. Věci, které byli narovnány do kufrů, tašek a krosen se vyrovnali do skříní a mohlo se začít se seznamováním. Představili se všichni vedoucí, instruktoři i kuchařky a samozřejmě i děti. Chvíle seznamování byly zpříjemněny tóny kytar, o které se po celý tábor starali především Monika s Jirkou. Jak už to bývá k večeru byla večeře, večerka, při které jsme posílali pozdravy ke všem světovým stranám, vyčištění zoubků a pak už šupky dupky do chatiček, do spacáků, abychom byli připraveni na další táborový den.

14.7.2002

Po budíčku se děti proběhli ke korýtkům, kde vyčistili vše, co bylo špinavé a odtud do jídelny, kde na nás už čekala dobrá snídaně. Po dobrém jídle nastala dobrá četba a to z knihy Mluvící balík, podle které se také odehrávaly jednotlivé etapové hry. Vyčerpaní posluchači si dali po čtení svačinku a začali vymýšlet družinkové názvy a pokřiky. Já osobně jsem byla při tom, když se malí kluci rozhodli stát BALÍKY. A jako inspirace jim sloužila první kapitola z oné knihy Geralda Durrella - Mluvící balík. Jen co vymysleli název družinky museli hlavičky zapojit do tvorby pokřiku. A jelikož mladé hlavičky měli spoustu nápadů, tak se muselo i hlasovat. Vyhrál to pokřik:

"Balíci, balíci, balíci, nejsou žádní zajíci, ničeho se nebojí, s bazilišky bojují."

Pokřik se dobře ujal, ale je pravda, že při prvním nápadu na pokřik :

"Balíci, balíci, balíci, nejsou žádní zajíci, ničeho se nebojí, líbají se v pokoji."

se zasmál nejeden táborník Balíci nebyli jediní, kteří se na boj s bazilišky a ostatními mytologickými tvory vyzbrojili pokřikem. Z pokřiků Bludiček, Dračic i Vytrvalců byla cítit odvaha a chuť do boje za Mytologii. Ač se to možná nezdá, ale takové přemýšlení dokáže člověka pořádně vysílit, a tak následoval oběd a po obědě již tradiční neklidy. Největší zájem byl o nahrávky, vysílačky, ale i o hudebno a výtvarno. Novinkou bylo přírodno, ve kterém Hanička ukazovala opravdu pěkné přírodniny. Během neklidů se kdo chtěl uklidnil, kdo ne, tak se alespoň trochu zneklidnil a poté se vyráželo na první etapovku. Ta spočívala v objevení tajemné zprávy, jejíž části byly položeny na konci několika cest. A cesty to nebyly jen tak obyčejné. Družinka se rozdělila a jednotlivci se vydali po hadí stezce, žabí stezce, pavučinové stezce, liánovým hájem a bludištěm. Každý přinesl ze své trasy část zprávy a společnými silami se podařilo zjistit, že se družinka má vydat po cestě směrem k potůčku. A tam nalezly děti překvapení. Zvuky, které se ozývaly, dovedly členy družinky až k balíku. A balík to nebyl obyčejný - byl totiž mluvící. Vevnitř se skrýval Papouš a Dulcibela. Papouš na děti sice nezapůsobil moc dobrými mravy, ale dal jim materiál na přípravu desek. Desky to neměly být jen tak nějaké, a tak se děti po návratu do tábora pustily do jejich výzdoby. Každý si mohl zvolit techniku a skutečně vznikly samé originální výtvory. Následoval táborák, při kterém se Ti, co to nevěděli, dozvěděli, co je to ptačka puťák. A jako každý den začíná, tak musí i končit, a tak byla večeře, večerka, večerní hygiena a v neposlední řadě spánek, abychom mohli vyrazit za dalšími mytologickými příběhy.

15.7.2002

Jako každé ráno v Mytologii vypadalo i ráno v táboře. Slunce vyšlo, děti vyskákali z postýlek a opakoval se každodenní ranní kolotoč. Nechyběla ani další kapitola z knížky. Po svačince byla ohlášena možnost koupě lístků do Mytologie, a tak děti vyrazili s penězi, které dostali v neděli večer na večerce, ke stánku, kde drážní zaměstnanci obsluhovali zákazníky. Děti byli šizeny o peníze - hold, každý si chce k penězům přijít a později se i ukázalo, že někteří obdrželi falešnou jízdenku. A k čemu by byly lístky, když by nebyl vláček. Nejdřív ale byl oběd a neklidy a hned po nich se mohlo vyrazit k vláčku. Vláček to nebyl jen tak nějaký - byl totiž mytologický a až z daleké Francie. Družinky se postupně střídaly ve čtyřech vagóncích a mašince. Jedna skupina kontrolovala jízdenky, další rozmotávala uzly na laně a nafukovala loďku, další odpočívala hraním her, další skupinka vybírala pět nejdůležitějších věcí pro cestu do Mytologie a nejdůležitější bylo rozjet mašinku. Do mašinky se nejdříve musela nanosit voda a dřevo, pak zapálil lihový vařič a nakonec společnými silami pomocí prosby mašinku rozjet. Já jsem zrovna byla u toho, když malí kluci rozjeli mašinku prosbou:

"Prosím, prosím, mašinko, rozjeď se nám malinko. Jestli se nám rozjedeš, spoustu uhlí dostaneš!"

Mašinka se rozjela celkem pětkrát, a tak se všichni šťastně dostali až do Mytologie. Ti, co obdrželi neplatné jízdenky, se mohli obrátit k zaměstnanci drah ve stanovený čas.Po takové vyčerpávající etapovce přišla vhod svačina a po ní až do večera se vše opakovalo jako každý jiný den.

16.7.2002

Na první pohled den jako každý jiný - ovšem to by byl velký omyl. Byl to první den v Mytologii, kam jsme včera všichni společně mašinkou dorazili. A změna se dala pozorovat od ranních hodin - pršlavé počasí, které zařídili hloupí baziliškové místo celodenního vycházejícího slunce, to nám dělalo velké starosti. Přivítání proběhlo slavnostně v jídelně. Při vstupu dostali všichni strávníci pokrm Bohů a k tomu speciální pomůcku na pití. Během dopoledne jsme stačili navštívit Veverskou Bítýšku, a do tábora jsme dorazili jen tak tak suší - a to jen díky pláštěnkám. Oběd i neklidy proběhly dle každodenního pořádku, ale déšť nám bohužel znemožnil další etapovku. Beseda s kaskadérem proběhla v jídelně a během ní jsme měli možnost slyšet spoustu zajímavostí ze života lidí, kteří v autě jezdí po dvou kolech apod. Nejzajímavější část dne byla večeře. Byla totiž s donáškou až do chatek. Co dodat - komfort. A někteří měli i to štěstí, že je Pan Tau donesl až na záchod Večerka sice nebyla, ale spánek ten se i v Mytologii hodí, a tak jsme se odebrali do postýlek...

17.7.2002

Naštěstí se počasí umoudřilo poté, co se nám podařilo vypnout mytologické pršení a už jsme vstávali. Díky počasí jsme měli co dohánět. V dopoledním programu nechyběla náhrada úterní etapovky, během které děti získávali od čarotelete suroviny na čarotelecí rosol. Nebylo to jen tak jednoduché, protože na cestě byli bazilišci, kteří kradli suroviny jak jen mohli. Ale nakonec se i přes snahy bazilišků všem družinkám podařilo získat suroviny a čekalo je vaření. Ono čarotelecí rosol uvařit - není to jen tak jednoduché. Suroviny se zalijí vodou a vaří se do doby než se hmota rozpustí. A pak rychle přelít do nějaké nádobky. Potom se už jenom čeká, až rosol ztuhne. A řeknu Vám, byl to dobrý rosol Museli jsme ještě stihnout jednu etapovku během tohoto dne, a tak každá z družinek musela vyrobit maketu pana H.H. Nebylo to nic jednoduchého, spousta příprav, úprav, ale stálo to za to. Kdo neviděl, neuvěří... Den má 24 hodin a nám ještě zbylo spousta času na besedu s panem Dvořákem. Pan Dvořák se totiž dobře zná s Vladčinou Arčou - byl to její cvičitel, a z toho se dá dobře poznat o čem beseda byla - tedy o vodících psech. Jako bonbónek tohoto dne byla večerní etapovka, během které proběhla kontrašpionáž baziliščího hradu. Museli jsme nejdříve projít vězením, kde bylo nutno pomoci vězni, oblékárnou, kde bylo třeba pomoci obléct princeznu, šperkovnicí, kde po jejím po naleznutí si mohl každý vzít svůj šperk a nakonec pomocí makety pana H.H. jsme pronikly k tajnému recepisu proti baziliškům. Co dodat, než že jsme měli za sebou další vydařený den

18.7.2002

Budíčkem v 8 hodin ráno začínal většině táborníků den a jak je už předem známo zase se většina věcí opakovala. Odpoledne nás čekala etapovka, při které jsme vyrazili na návštěvu za lasičkami. Museli jsme jim jako správně vychovaní přinést nějaký dárek, a tím byla vonná svíčka. Byla ale bez korkové zátky a ta se musela najít na korkovníku. Nebylo to lehké tento strom najít, protože tu byly lahvovníky, ešusovníky, liháčovníky, ale vše se nakonec podařilo. Lasiččí pár nás vřele přijal, pohovořil s námi a dokonce nás pohostil. Jako dárek děti dostali text z apatykářské knihy kde se psalo, že routa je dobrá pro srdnatost a že dává před bitvou vítězství. Pole routy však baziliškové spálily, a tak šli děti ještě poprosit o pomoc ptáky Nohy. I tento den jsme poznali spoustu mytologických bytostí a večer nás čekala mytologická restaurace. Byla tu šikovná obsluha, rozumné ceny a děti si objednaly na co měli chuť. Mě osobně nejvíce chutnalo Fénixovo horké pití, Jednorožcův hlt, Baziliškův mls, Žabákovo překvapení a Čaromrkví placky. Několika táborníkům se bohužel stalo, že jim baziliškové sebrali peníze, a tak museli zaplatit pokutu tedy spíše nálezné bezpečnostní službě, která celou restauraci hlídala. Byl to den plný poučení a připravil nás dobře na den následující - na ptačku.

19.7.2002

Tentokrát byl budíček dříve - vstávalo se již v 6:15, ale to nám vůbec nevadilo, všichni jsme se těšili na ptačku. Při snídani jsme dostali balíčky na cestu, rozdělili jsme se na ty, kteří jeli do Brna a na ty, co jeli do Tišnova a vydali jsme se na cestu. Mladší kluci společně s částí mladších holek měli plnit své úkoly v Tišnově a potom jsme se měli setkat před poštou a společně vyrazit na oběd. Všichni své úkoly splnili, někteří si koupili upomínkový předmět a po obědě jsme se opět chystali do tábořiště. Část jela se Šárkou a část čekala na autobusovém nádraží na dodávku. Měli jsme spoustu času si říct, jestli se nám ptačka líbila a nenašel se nikdo, komu by se zde nelíbilo. Ti, co byli na ptačce v Brně, přijeli do tábořiště o něco později, a tak jsme měli spoustu času na psaní kroniky, pohledů domů a hry. Jako každý jiný den jsme měli po večeři večerku a už jsme se těšili na sobotní sportovní den.

20.7.2002

Sportem ku zdraví, to by se skoro dalo považovat za heslo dne. Celé dopoledne bylo plné sportovních aktiv jako házení na cíl, lyžování, kruh s rolničkami, pavučina, přetahování na laně, kartóny, plazení pod rolničkami, sedy-lehy, kliky, lanová dráha a k těmto disciplínám nebylo potřeba jen svalů a šikovnosti, ale i taktiky. Neklidy tentokrát nebyla stejně jako etapovka, zato nás odpoledne čekala beseda s jogínem. Nebyla to klasická beseda, ale cvičení pro uvolnění a navození dobré nálady. Všichni, co se zapojili určitě nelitovali. Před večeří jsme běželi vytrvalostní běh - tedy 3 minutový běh a hodnotilo se, kdo doběhl dál. Všichni se snažili a předvedli skvělé sportovní výkony a také za ně byli v neděli patřičně odměněni. Každý spolu s diplomem dostal i sladkou medaili. Navečer nás čekal vuřťák - tedy táborák, kde se opékali vuřty. A k táboráku jak je známo patří i kytara a písničky a to vše samozřejmě spolu s dobrou náladou nechybělo. A jako obvykle po tak náročném dni nás čekal odpočinek

21.7.2002

Nedělní ráno spojené s pěkným počasím nám usnadnilo vstávání a zpříjemnilo den. Dopoledne nás čekala etapovka, při které jsme se vydali lodí po rozbouřeném moři. Vlny byly obrovské, a tak se nenašel nikdo, kdo by doplul suchý. Trocha vody však nikomu nevadila, i když byla studená, protože sluníčko nás pěkně prohřálo. Cesta po moři nás zavedla k Osvaldkovi, který vydával prapodivné zvuky. A tak jsme se seznámili s dalším tvorem, žijícím v Mytologii. Po odpoledních neklidech byly vyhlášeny soutěže něžnosti, kde si každý mohl vyzkoušet disciplíny jako chození s ping-pongovým míčkem, poznávání vůní, řazení látek, prstýnky v krupici, navlékání a další. Všichni byli šikovní, jak jinak. A navečer nás čekal koncert Žakérů. Kromě písniček měli všichni možnost prohlédnout si jejich kostýmy a hudební nástroje a jelikož se jim mezi námi líbilo, tak nám zpříjemnili i posezení u večeře. Kdo chtěl, tak si zatancoval a největším dárkem byla písnička Jede, jede mašinka..., která nás všechny pořádně rozehřála. Pak proběhlo předávání medailí a diplomů za sportovní den a zase hurá do postýlek

22.7.2002

Pondělí, den zdá se jako každý jiný, ale přeci jenom se v něčem lišil. V táboře bylo o pár vedoucích a instruktorů méně, jelikož se vydali trasovat puťák. Bylo alespoň dost času nato si ozkoušet dovednosti, které jsou potřeba na cestu do přírody. Někdo zkoušel stavět stan, jiní zapalovali lihový vařič, další se snažili uvařit čaj atd. Někteří byli zruční více, jiní méně, ale vše je nejlepší ozkoušet v terénu, a to už se pomalu ale jistě blížilo. Během dne se do batůžků připravovali nezbytné věci. Den uběhl rychle, a tak po večeři se rychle zalehlo, aby bylo dostatek sil na cestu.

23.7.2002

Budíček byl o něco dříve, aby se stihli všechny potřebné maličkosti, které se nestihli včera a došlo na loučení s táborem. Mladší kluci vyráželi z tábora kolem 10 hodiny - směr Hradčany. vůbec to nevadilo, že vyráželi z tábora jako poslední.Svižnou chůzí chlapci zvládali cestu až se skoro začalo zdát, že do místa úterního táboření dorazí kolem 15 hodiny. Bludičky, tvorové, kteří dokáží pěkně zaplést nožky, se jim však připletly do cesty, a tak nakonec dorazili ke svým spacákům, karimatkám, stanům a potravinám kolem 18 hodiny. Utábořili se zde zmoženi cestou, uvařili si večeři, postavili stany a usnuli jako když do vody hodí.

24.7.2002

Vstávat se sice moc nechtělo, ale kluky ještě čekala cesta do tábora. A tak kromě běžného denního pořádku přibylo balení stanů, karimatek, spacáků, vaření snídaně a teprve potom hurá na cestu. Cesta vedla krásnou přírodou, jen proradné ostružiny ztrpčovali cestu nejednomu z Balíků. Sluníčko svítilo, batůžky byly čím dál tím lehčí od snědených zásob a blížil se cíl puťáku. Zde se chlapci setkali se všemi svými vedoucími a vyrazili jsme společně do Veverské Bítýšky. Kristýnka měla svátek, a tak jsme ho společně s ní oslavili pohárem. Pak už zbývalo jen pár kroků do tábořiště, kde jsme se společně setkali s ostatními družinkami. Bylo o čem vyprávět, a tak čas velmi rychle utekl a my se ani nenadáli a byla zase večeře, večerka. Největší radost měli někteří z toho, že budou spát v chatce a ne jen ve stanu. Unaveni jsme se uložili, abychom měli dostatek sil na zítřejší dobrodružství.

25.7.2002

Budíček byl mnohem dříve než obvykle, protože jsme vyráželi do Brna a naším cílem byla prohlídka Špilberka. Na cestu jsme se vydali autobusem, naštěstí jsme se tam všichni vešli Po zajímavé prohlídce kasemat jsme ještě měli čas sníst svačiny a pomalu se vydat do přístaviště, odkud jsme se vydali parníkem zpět do Veverské Bítýšky. V táboře nás čekal pozdní oběd a příprava masek na večerní karneval. Nebyl to jen tak ledajaký karneval, měl všechny děti posílit v boji s bazilišky. Během karnevalu bylo možné potkat balíky, bludičky, čaroděje, Penelopky, jednorožce, Dulcibelu a další mytologické i nemytologické stvoření. Boj s bazilišky nechtěl nikdo podcenit, a tak jsme se s myšlenkou zítřejšího boje uložili ke spánku a těšili se na další den.

26.7.2002

Plni síly jsme vstávali do dne, kdy se nám mělo podařit porazit bazilišky. Po snídani nás čekala zajímavá beseda s hasiči. Mohli jsme si prohlédnout jejich auto, vybavení a zeptat se na všechno, co nás zajímalo. Po svačině jsme se vydali na bojiště, kde jsme nejdříve museli porazit vlkodlaky, kteří nás chytali do lana a my se pak museli vracet zpátky. Poté jsme se posílili nápojem z routy a vydali jsme se dobít Baziliščí hrad. Bazilišek byl zneškodněn, když mu byla sundána rolnička a nám se samozřejmě podařilo mnoho bazilišků zneškodnit. A co bylo nejdůležitější - dobili jsme jejich hrad, na kterém byly skryty knihy. Každý dostal svou knihu, kde bylo psáno o jeho dobrých skutcích a činech, které učinil během tábora. Po obědě proběhly poslední neklidy, pomalu se začali balit batohy, kufry a krosny. Každý si mohl vyrobit tričko na památku a skutečně vznikly moc krásné výtvory. Večer nás čekal táborák, kde jsme všichni mohli říct něco, co se nám líbilo, či nelíbilo. Každý dostal materiál na čarotelecí rosol a kouzelnou čepici, bez které by se doma rosol nevydařil. Po poslední večerce tohoto tábora jsme se vydali do postýlek s nadějí, že zítra uvidíme své rodiče.

27.7.2002

Poslední budíček, poslední snídaně, to vše patří k poslednímu dni tábora. Pro některé bylo loučení bolestné, ale je tu přece naděje, že se uvidíme zase za rok, ne? Autobus nás odvezl před TESCO v Brně spolu s batohy a postupně jsme se začali rozjíždět, každý na svou stranu. Co zbývá dodat... sama nevím, snad jen:

ZA ROK ZASE NAVIDĚNOU

Autorka textu: Bohumila Kulichová