Po obvyklých blbostech následovalo čtení, po němž následovaly přípravy na puťák. My jsme např stavěli stan. Potom následoval polední klid a neklidy. Pak přišla na řadu etapová hra. Na etapovku se chodilo po hracích družinkách. Museli jsme dohonit droškáře aby nám dal peníze na vlak. Nakonec jsme ho chytili díky kufru, který ztratil. Dal nám dvanáct liber, takže nám zaplatil jízdu vlakem. Jízdenka pro každého stála dvě libry. Šli jsme na nádraží, které bylo u potůčku, kde jsme si od zdravušky alias pokladní koupili jízdenky. Ty jsme si museli ze všeho nejdřív zkontrolovat, protože některé měly špatné datum, takže se musely reklamovat a některé byly v němčině, takže jsme je taky museli reklamovat. Pořád jsme se nemohli domluvit kolikátého vlastně je, takže jsme se dohadovali na kolikátého vlastně chceme jízdenku. Asi po pěti minutách jsme se dohodli, že potřebujeme jízdenku na jedenáctého srpna. Poté nás navedli na provázek, který představoval koleje a z kazeťáku pustili zvuk vlaku. Šli jsme podél něj. Cestou jsme naráželi i na různé překážky např žebřík, přes který jsme museli přejít. Také jsme narazili  na žebráka, který neměl na jízdenku a chtěl po nás půjčit peníze. My jsme smaozřejmě neměli ani floka, takže jsme mu nemohli dát nic. Asi po pěti metrech nás zastavil jakýsi člověk, který se vydával za průvodčího, ale jakk  jsme zjistili později tak bohužel nebyl. Kousek dál jsme totiž potkali Sluníčko, které chtělo zkontrolovat naše jízdenky. Snažili jsme se mu vysvětlit, že nás jakési individuum připravilo o jízdenky, ale bez jízdenek nás nehodlalo pustit dál. Nakonec jsme jízdenky dostali zpět byť nedobrovolně, ale dostali. Poté jsme už bez úhony dorazili na zámek. Po této bezvadné etapovce byla večeře, nástup a večerka. Já s Míšou jsme měly hlídku.