Sobotní slunce se nenuceně usmívalo na všechny, kteří se toho dne vypravili do Veverské Bítýšky. Netrvalo to ani tak dlouho a už se zde všichni sešli a začali s takovými těmi věcmi jako je vybalování a opakování orientačních dovedností.

Čas pokojně plynul, až nakonec dospěl k první večeři. Na té nebylo nic moc zvláštního, až na nějaké ty drobnosti. Netrvalo to ani moc dlouho a už píšťalka svolávala osazenstvo tábora k prvnímu ohni. Všichni posedali na lavičky do něčeho, co se snad podobalo kruhu, takže už nic nebránilo zapálení ohně. Ne, že by to bylo tak jednoduché, přišel čas i na světla naděje, lásky, odpuštění a pravdy. Letos to dost dlouho vypadalo, že ze ohně nic moc nebude, nechtělo se mu nějak hořet. Nakonec však plameny vyšlehly k večerní obloze a představovací kolečko mohlo začít.
Ukázalo se, že nových tváří nebylo mnoho, snad by šly spočítat na prstech jedné ruky. Snad i proto se vysvětlování tábornických pojmů nekonalo. Ano, táborová kniha, Ostrov pokladů, odhalena byla, tohle tajemstvím nezůstalo. Po kolečku následovala ještě řádka písní včetně Fotbalu a dalších hitů, jenže čas byl neúprosný a naznačoval, že spánek je něco, o čem by bylo dobré uvažovat. No tedy dobrá. Zazněla poslední píseň, utvořil se kruh, vysvětlila se večerka (ano, ta to privilegium měla), pak se i uskutečnila (náhodou úspěšně) a už byl čas započít s večerními záležitostmi, což pochopitelně vyústilo v usnutí celého tábora.