Kronika ze dne 17. 7. 2006
Autor
Datum: 17. 7.Ráno nás vzbudil indiánský budíček. Následovaly obvyklé ranní činnosti (viz. většina předchozích kronik). Po snídani na nástupu poprvé zazněly letošní pokřiky a dozvěděli jsme se program dne. Po trochu nudném a velmi popisném čtení nás Fenzík naučil táborovku, a než jsme se nadáli, vedoucí nás začali přesvědčovat, abychom si každá hrací družinka vyrobili svůj vlastní totem. Dovedli nás k malému špalku, který jsme měli za pomoci rozličných materiálů zvelebit. Nějakou dobu se nám to i dařilo, ale překazil nám to oběd. (viz předchozí kroniky až do bodu svačina).
Po svačině jsme byli seznámeni s pravidly etapovky. Život na Divokém západě nám mělo přiblížit pět různých stanovišť. My jsme se poprvé vypravili krotit divokého mustanga. Vylezli jsme na "mustanga", který nás asi neměl moc rád, protože se nás snažil všemožnými skoky a prudkými pohyby shodit na zem. Měřil se čas. Až si Tomáš začal myslet, že toho máme dost, zapískal změnu stanovišť. Následoval boj s medvědicí. Nejprve jsme se s ní přetahovali, a když nám to moc nešlo, tak jsme s ní jednotlivě zápasili. Nikomu se ji nepodařilo porazit na lopatky, nejspíš žádné neměla. Potom nastaly malé organizační zmatky. To víte, i mistru indiánovi spadne vigvam na hlavu. Nakonec jsme byli odesláni k šamanovi. Pach vonných tyčinek nás vedl neomylně. Když jsme mu řekli námi zvolenou věc, za kterou si máme zasloužit naše indiánské jméno, dostali jsme od něj pytlíček, prý na bylinky. Když jsme dorazili k umývárnám, kde se rýžovalo zlato (kde se tam najednou vzalo?), tak jsme museli čekat, než se se zlatokopeckou dřinou vypořádá jiná družinka. Tím jsme promeškali jednu hrací dobu. Také na nás došlo. Museli jsme z písku vyrýžovat větší zlaté kaménky. Ještě že tenkrát nevěděli, co je to aluminium, jinak by s Maruškou pěkně vyběhli. Poslední etapa byla žvýkání kůží. Ze začátku jsem se trochu bál, že to bude doopravdy, ale nebylo to tak špatné.
Po večeři následovala beseda o hudebních nástrojích. Přijeli dva lidé, jeden výrobce a jeden hráč. Předváděli nám spoustu zajímavých, převážně drnkacích nástrojů. Nejzajímavější byly asi kantely (drnkací nástroj bez pražců) a pro mě osobně harfa. Mohli jsme si na všechny zkusit zahrát. Potom byla skupinová hra na všechny nástroje, co byly po ruce. Toto bylo vzápětí následováno večerkou a dříve či později spánkem.
Přidat komentář