Pondělí táborníky žlutým jasem nepřivítalo. Probudili se do zataženého dne, který hrozil tím, že pršet skutečně začne. Tentokrát budíček v podobě nahrávky lodní sirény už nechyběl. Ani chatka číslo osm už své sousedy nebudila a předstírala, že tam má budíček nějaký smysl. Jak se blížila rozcvička, počasí se rozhodlo, že probouzející se táborníci na hřišti nevypadají vůbec hezky, takže se mraky roztrhli a spustil se déšť. Nic vážného to nebylo, stačilo to ale k tomu, aby nikdo na rozcvičku ani nepomyslel. A jako na potvrzení účelu toho deště před nástupem přestal.

Ten se všem svým předchůdcům dost podobal, něco nového tu ovšem bylo. Došlo k udílení hodností. To byly víceméně jen námořnicky pojmenovaní bobříci a ještě jich byl omezený počet – přístavní krysa, kterou dostali všichni při scénce u táboráku, podpalubník, kotvař, plachtař a kormidelník. Protože ale byla jasně daná ta nejvyšší, snažili se vedoucí vymyslet kdejaký důvod k povýšení. Proto už v pondělí pár krys obdrželo hodnost podpalubníka, což, vzhledem k tomu, že to byla nějaká pískací hračka, dávali pěkně nápadně najevo.

Po nástupu byl tak akorát čas na přestavění lavic v jídelně do něčeho, co byl víceméně kruh, a už u tábora zastavoval M. Dvořák s vodícími psi. Nepřijel sám, na besedu ho doprovázela známá jedné z vedoucích. Společně vykládali o tom, jak se vlastně takový pes cvičí, jak dlouho to trvá, co musí umět a i mnohé další informace sdělili. Uvádět ty informace zde nicméně nemá smysl, člověk, kterého to zajímá, si je najde za pár chvil. Dočkali se i několika záludných dotazů, většinou na téma výcvik vodících psů v zahraničí. Poté, když už byly zvědavé hlavičky snad uspokojeny, přišel čas na to, abychom nějaké ty psy vůbec viděli. Kteří tři to přesně byli už opravdu nevím, takže se radši ani neptejte (schválně, kdo se zeptá?).

Posléze byla rozdána svačina a všichni se vydali ven. Nešli jsme tam jen tak ze srandy, čtení se přeci vždycky koná venku, když to jde. Skončili v momentě, kdy starý námořník poté, co obdrží černou kuličku, umírá, takže nějakou hru z tohoto úseku čekat opravdu nešlo. Za to byl v plánu oběd. O něm už skutečně není co psát, prostě obyčejný táborový oběd. A program po něm se rovněž dá označit za něco, co by žádného zdejšího táborníka nepřekvapilo. Do dvou hodin klid, který byl využíván k nejrůznějším věcem, jen většinou ne ke klidu, po němž následovaly oblíbené neklidy. Skoro všichni se rozutekli, někteří i do loděk. Že by měla být svačina, to moc nikoho netrápilo. Ale přeci jen, někdo si nakonec vzpomněl a zapískal ji.

Potom už přišel čas na nástup před jídelnou (nějak moc populární místo), kde bylo oznámeno konání sportovního odpoledne. Účastníci obdrželi pásky, na které jim pak vedoucí a instruktoři dělali značky, aby v případě nejasností bylo možné aspoň zjistit, na kolika stanovištích sportovec byl. Disciplíny nebylyvíceméně nic nového, jen s názvy se cosi stalo, takže hledání budíku se proměnilo v hledání bomby v podpalubí, z zatloukání hřebíků a práce s pilou nahradila oprava lodního kýlu a z verandy před štábem se stala lodní paluba, kterou bylo třeba řádně vydrhnout, jak se to na takových lidích dělává. V průběhu odpoledne začalo pršet, což některé organizátory stanovišť přimělo, aby je poněkud přesunula, v ideálním případě pod střechu. Drhnutí podlahy bylo dost zajímavé, zvlášť, když přišla hlavní vedoucí a začala předvádět dost naštvaného námořníka. Nakonec se všichni úspěšně vystřídali. Někdy to šlo celkem rychle, nošení toaletního papíru na hlavě zabralo o trochu víc času. Nakonec ovšem všichni mohli prohlásit, že už jim nikdo ve statistikách nechybí. A to bylo jedině dobře, poněvadž večeře už byla na spadnutí.

Po ní pokračovaly rozlišné diskuse, které celkem účelně vyplnili čas, než se mohlo přistoupit k vyhlášení výsledků. Ondra s Karlem Laskovcem donesli harmoniky a vítěze obšťastňovali famfárami. Nakonec se však všichni na stupních vítězů (t. j. v tomto konkrétním případě hrncích) vystřídali, někteří i s cenami za sportovní chování a podobně. Celá tato akce skončila poměrně brzy, což bylo jedině dobře. Po večerce, kde byly rozděleny i hlídky, se opakovalo večerní kolečko korýtka, záchod, převlékání, spánek. Jen pár bobříků bdění ho pro některé narušilo.