Za nápad jít minulého dne spát nás ráno odměnilo slunečními paprsky, které jako nic dopadaly na tábořiště a všechny probouzely k putování za... Kdo ví, minimálně to ale byl puťák. Slunce všechny naladilo do dobré nálady, takže jim Denisina minimálně ze začátku dost tvrdá rozcvička nemohla vůbec uškodit. Kromě této události se v čase před snídaní nic zvláštního nestalo. O snídani ovšem taky ne.

Na nástupu byla kromě udělení nových hodností vyhodnocena i včerejší gumičková soutěž. Ta dopoledne dost zuřila, i když taky ne všude. Pár lidí se rádo gumiček zbavilo a následně celou soutěž bojkotovali a dělali si legraci ze zbytku, který se je snažil nachytat. Odpoledne už ale bylo zahlédnout někoho pokoušejícího se o gumičku poměrně složité, i Ondru s Benem to omrzelo, když se jejich počet gumiček ustálil někde na třinácti, což byl celkem nepřekvapivě celkově nejlepší výsledek. Po nástupu se puťákové skupiny sešly u hromad s potravinami, které začaly rozebírat a ukládat do batohů. I na strážný doprovod něco zbylo.

Naše cesta probíhala až na pár drobností vcelku bez problémů. Zahlédli jsme nějaké ty vosy, trochu bloudili, viděli štěkajícího psa, který nám ale moc nepomohl, ale nakonec jsme do cíle naší cesty dorazili. V polovině jsme potkali další skupinu, která šla po cestě opačným směrem.

Poté následovalo společné čekání na odvoz. Příležitostí dát si kofolu jsme samozřejmě neopovrhly. Pěší návrat do tábořiště už byla celkem procházka, i když jsme přišli poslední. No co, závod to nebyl.

Po návratu byla večeře celkem milým dárkem. Poté začalo zjišťování, kolik že to chce spát lidí ve stanu. Vedoucí a instruktoři se prý shodli na tom, že stanů je málo a oni to už zažili, takže zůstali v chatkách. Pod širák by někdo i šel, jenže to zas moc nešlo kvůli dešti z minulých dnů. Stavba stanu pod bdělým dohledem pěkně postupovala a za chvíli stan už hrdě stál mezi pískovištěm a skluzavkou.

Na večerním nástupu bylo odhaleno, že služba zítra nebude, takže ta dnešní byla vlastně poslední. Pak, jak se nocležníci ukládali ke spánku, došlo pár lidem, že vlastně do stanu chtějí taky. Nebylo to moc milé překvapení, Fencík pro ně ten stan ovšem stejně postavil, kudíž nakonec všichni usínali tak, jak by to asi čekali.