I když se to zdálo skoro nemožné, přišlo pro všechny kromě vedoucích a podobných profesí poslední ráno. Slunce bylo žluté a jasné, což bylo jedině dobře, protože jinak by se asi účastníkům naposledy vstávat moc nechtělo, takhle to bylo jen velice posmutnělé, a tak vůbec, jak to ty poslední dny často bývá. Místo toho vstali docela ochotně a čekali, co se bude dít. Ráno je ale ještě nenechalo na pochybách, že z tábora se ještě nedostali, přišla Denisa s poslední rozcvičkou. Po asi jedenácti minutách sice rozcvička skončila, ale tenhle den byla více než dostačující.
Ani snídaně se ničím nelišila, žádná loučení se prozatím konat ještě neměla. Za to se po ní konal poslední nástup, který už nějaké odlišnosti přeci jenom nabízel. I tu, že se bohové opět objevili ve svých kostýmech, ale ne, to asi nebylo to, co všechny zajímalo nejvíc. Po klasickém úvodu s táborovou písní a pokřiky už zbývalo vyřešit jen jednu olympijskou věc. Je sice docela fajn, že máte čtyři z pěti kruhů, jenomže to vám ke složení olympijského znaku nestačí. Naštěstí ten poslední bohové našli někde v Evropě při včerejším toulání. Asi jako provokace byl tenhle kruh větší a obecně trochu jiný, ale aby ten znak vypadal správně, větší být nemá (viz. Stránky International Olympic committee), jenomže nemůžete mít všechno úplně přesně podle reality, minimálně to tak tedy vypadá. Ani spojení kruhů nebylo úplně samozřejmé, bez nějaké té magie to prý nejde, ale i tenhle problém se podařilo vyřešit (díky, Matěji), takže počátek olympiády, která začínala zrovna tenhle den, a jak se po jejím skončení ukázalo, byla nejúspěšnější v dosavadní historii samostatné České republiky, sice ne na počet medailí, když neřešíte, jaké jsou, ale na počty prvních a druhých míst už jo (náhoda?) byl zachráněn, a i ta skutečná mohla v poklidu spatřit světlo světa a svůj zahajovací ceremoniál.
Pak se na hřišti všichni usadili na lavičky a mohlo se začít s vyhodnocováním toho, kdo byl jak úspěšný. Protože každý z nás je jiný a vždy se dá najít něco, v čem vyniká, pokud se tedy snažíte ty dobré stránky hledat, není tak překvapující, že na zlatou medaili a pozvání do božského kruhu dosáhl každý ze sportovců. Důvody byly nejrůznější – obětavost, dobrá nálada, sportovní duch, schopnost přežít tábor bez neustálého koukání do mobilu, a tak vůbec. Kromě medailí dostávali i krabičku s nějakým překvapením. Těžko říct, co tam bylo, hádal bych, že sladkosti tam byly určitě. Po celou dobu vyhlašování se táborem nesla hudba, takže, když někomu vyšlo, že do kruhu vstupoval při We are the champions, byl to docela zážitek.
Jenže protože dětí máte jen určitý počet, nakonec je všechny obdarujete. Vyřešit, co pak s časem ale zas tak dlouho netrvalo. Všichni se přesunuli do stínu ke skladu a pokračovalo se s vyprávěními o ptačce, takže nakonec o ní řekl každý aspoň něco, minimálně každý, který alespoň trošku chtěl. Někdy v průběhu tohoto povídání jsme stihli i svačinu, další meloun. Po něm se však nějaký hromadný program už nekonal. Ano, zbytek dětí se vystřídal na koních, kteří tento den přijeli už někdy kolem nástupu, jinak se ale povídalo, povídalo a překvapivě povídalo ještě víc, protože si to všichni chtěli užít, dokud to šlo.
Samozřejmě, pouštěly se k tomu dost ulítlé písničky, třeba o krokodýlech, a tak. Někdy kolem dvanácté se ale všichni vydali na poslední oběd. Přesto, že byl svou posledností docela speciální, jinak se moc neodlišoval. Po něm se tak nějak pokračovalo v povídání, ale čas prvních odjezdů byl čím dál blíž. Začal s nimi Martin Holeňa, který odvážel ty, co před týdnem dovezl a k tomu odvážel Bena s Vaškem, aby stihli nějak rozumně cestu do Jindřichovic, protože prý jim jeden tábor nestačil (asi jim už rozumím). Další odjezdy začaly nějak ve větším měřítku až kolem třetí. Jak přijížděly holky z šestky relativně pozdě, tak zmizely docela rychle, až na Aničku s Klárou, které tam zůstaly docela dlouho. Tábořiště bylo ty dvě hodiny, které mizení účastníků přibližně trvalo, plné loučení a slibů, že si určitě napíšeme, a že se dozajista uvidíme ideálně dřív než za rok. Tak uvidíme, co z nich nakonec vzejde.