Tentokrát nezačnu jako obvykle a sice ranním budíčkem. suky, Andrejka, Katka, Vojta já jsme totiž spali pod širákem. Sotva jsme tedy někdy uprostřed noci zamhouřili oči, už nás nekompromisně budili pár minut předem, takže jsme se tak akorát stihli dopotácet na rozcvičku, opuchlí a zmožení jako už dlouho ne. Následující program nás nebo tedy alespoň mě probral definitivně. Přijeli totiž dva týpci s nafukovací horostěnou, která dokonce zahrnovala těžší a lehčí cestu. Oproti skále nebo aspoň pevné stěně to bylo zas něco úplně jiného. Zbytek dopoledne jsme strávili všelijak. starší skupinka ve stejném složení jako ve středu, hrála s Maruškou a Vlaďkou dvě hry, které už ideálně popsala ve své kronice Andrejka. Ani jsme se nenadáli a už byl oběd a nutný polední klid, který tentokrát většina přijala s povděkem, protože jsme byli naprosto vyřízení a to včetně nejednoho vedoucího.

Větší část odpoledne probíhaly poslední přípravy na puťák, což pro nás znamenalo především stavění stanu. Kupodivu nám naštěstí ještě zbyl čas na vymýšlení legendy o vzniku naší hrací družinky, respektive indiánského kmene. Abychom měli představu jak by výsledek našeho snažení mohl vypadat nám Silva přečetla povídku Učedníci slunce. Nakonec naše družinka Bystrých orlů a německá družinka divokých medvědů stihly své výtvory prezentovat na večerním nástupu. Protože nám dnešní den už nepřichystal nic důležitého, můžu tuto kroniku prohlásit za uzavřenou. Jen ještě odbudeme večerku a už půjdeme spát.