Ráno byl budíček a podobné nechuťárny (mimo snídani). Po ní jsme se všichni přichystali před jídelnu a rozdělili nás do aut. Odvezli nás na naše počáteční stanoviště a dali nám popis a sbohem. Po první přestávce na pití Martin zjistil, že si na cestě, kde jsme pili, zapomněl bílou hůl, takže jsme se vraceli. Potom jsme měli najít nějakou hromadu větví a přejít na druhou stranu cesty. Tu jsme nemohli najít. Najednou kolem nás projeli nějací týpci na kolech a řekli nám, že je nějací čtyři lidé (vedoucí) informovali, že jdeme špatně.

Tak jsme se zase vrátili a pokračovali správným směrem. Dál to probíhalo vcelku v pohodě až do chvíle, kdy jsme měli najít další orientační bod - klády. Vyšli jsme na cestu, o které jsme si mysleli, že není správná. Zastavili jsme se na oběd a já jsem si přečetl celý popis. Potom Kamila píchl nějaký hmyz, a tak přišla Bobo, aby mu to ošetřila. Padlo rozhodnutí, že se vrátíme k cestičce, kterou jsme na tuto cestu narazili. Když jsem si asi po padesáti metrech vyžádal popis, nikdo se nehlásil, že by ho měl v ruce. Z toho vyplynulo, že jsme ho nechali na místě oběda. Tak jsme se znovu vraceli a později jsme zjistili, že správně. Potom to šlo celkem hladce, zabloudit se moc nedalo. Došli jsme k větší silnici. Tam jsme hodně zmatkovali, ale nakonec jsme našli i tu správnou odbočku. Lesní duchové nás převedli přes cestu, přešli jsme most a navázali na polní cestu. Ta nás dovedla až do vesnice, kde jsme měli tábořit. Spojili jsme puťák lehce s ptačkou a zeptali jsme se na požární nádrž, u které jsme měli nocovat. Vzhledem k tomu, že popis tázaného souhlasil s popisem na papíře, usoudili jsme, že jsme na správném místě. Dorazili jsme na místo a hned potom přijela zdravuška s našimi věcmi ajídlem. vyndali jsme spacáky a karimatky a bez ladu a skladu jsme je naházeli na jednu hromadu na louku. Pak šel Martin vařit a zbytek se odebral na místo budoucího stanu a začal ho tam stavět. Trochu jsme ho odflákli, ale přece jakž takž stál. Mezitím se podařilo uvařit párky. Ty jsme snědli s bochníkem chleba a šli vařit čaj. Uvařili jsme čaj pro ženskou část naší družinky. To bylo ještě dost v pohodě. Ale pak jsme začali vařit druhý ešus. Aby Martin nemusel plýtvat lihem, pomáhal si různými papírky a obaly. Několikrát chytla i tráva. Pak nám Vráťa v zájmu životního prostředí, louky a našich životů řekl, abychom topili jen lihem. Nakonec jsme čaj uvařili a šli jsme se odebírat ke stanu. Tam jsme ještě zmatkovali (ptali jsme se lidí, kam nám spadly sirky). Nakonec jsme pod širákem usnuli.

Ráno nás vzbudily Kamilovy hodinky. Martina jsme poslali vařit polévky a celkově jsme se snažili vytřídit nepořádek ve stanu. Pak jsme zbourali stan a Martinovi se podařilo obě polévky vylít z ešusu na zem, takže k snídani byl suchý nakrájený bochník chleba. Konečně přijela zdravuška s další vodou a naložili jsme k ní odpad, stan, spacáky a karimatky. Vyrazili jsme. Hned na začátku jsme zahnuli špatně. Naštěstí nás zdravuška opravila. Popis byl vlastně jednoduchý - dojít na asfaltku a po ní jít dlouho a ještě déle, až jsme vlastně došli do Bítýšky. Tam nás před náměstím čekali vedoucí a cíl našeho putování. Zastavili jsme se v restauraci na kofolu a hranolky a podebatovali o právě skončené akci. Pak jsme se vydali do tábořiště, kde nás čekala konečně tak dlouho očekávaná sprcha. Většina lidí šla ke splavu, jenom několik, mezi nimi i já, jsme zůstali v táboře a odpočívali. Když už byl tábor zase kompletní, dostali jsme skvělou večeři v podobě guláše. Po večeři ještě některé družinky včetně té naší vymýšlely legendu o vzniku svého kmene. Zapískal se nástup a zmiňované legendy se měly realizovat (viz nahrávky). Pak bylo ještě několik běžných dodatků (pamatovák, služba atd., večerka a šlo se spát.