Po běžném ranním kolečku (rozcvička, hygiena a snídaně), Jsme se všichni sešli na ranním nástupu.
Tam nám Halt oznámil, že budeme rozděleni do čtyř hracích družinek, protože organizovat hraničářský výcvik pro tolik lidí najednou by bylo asi poněkud nereálné. Také jsme poprvé v tomto roce slyšeli táborovou hymnu. Letos bylo výhodou to, že názvy hracích družinek už byly předem vymyšlené, takže jsme se s tím nemuseli zdržovat.
A tak tedy od dnešního dne vstupují na scénu skupiny dubového, javorového, lipového a kaštanového listu. Pro účely tohoto rozdělování posloužila dopolední Hra. Účastníci se rozešli po stanovištích. Na jednom balili spacáky a prováděli podobné tábornické věci, na dalším zas měli řešit různé rébusy. Jinde je čekal kvíz tematicky zaměřený na přírodu a ani lovení knoflíků z ne příliš vábného obsahu neušli. A aby aspoň byla šance, že někde nebudou fronty, bylo ještě přidáno stanoviště před jídelnou, kde se řešili různé mapy, bludiště a tak. Jenže složit mapu České republiky rozloženou na kraje prostě chvíli trvá, takže se jako naschvál na tomhle stanovišti tvořily největší fronty Bludiště většina lidí zvládla docela dobře, i když tam byla jedna zavádějící cesta, která se ukázala jako slepá až po docela dlouhé době. A dát válce do otvorů tak, aby povrch válce odpovídal povrchu v otvoru bylo už opravdu relativně snadné a mohli pokračovat na jiná stanoviště rozmístěná po celém tábořišti.
Krátce po jedenácté se ovšem už téměř všichni všude vystřídali a bylo možné přejít k zařazení do skupin. Když už všichni byli tam, kam dle rozdělení patřili, pustili se do vymýšlení pokřiků. Ty stihli vymyslet akorát včas, aby se s pocitem dobře vykonané práce mohli pustit do dobrého oběda. Po obědě následoval polední klid a hned po něm neklidy, které byly stejné jako v minulých letech. Pak jako vždy touto dobou byla svačina.
Po svačině přišel čas na to, aby si učni procvičili takové ty práce, které sice s výcvikem hraničářů tak úplně nesouvisejí, ovšem v takové hraničářské chatě se dělají docela často. Zase se rozešli po stanovištích, která byla rozmístěna po celém táboře, Ta naše javorová začínala někde pod jedničkou.
Úkol byl zdánlivě snadný, vzít hrnek, dojít ke zdroji vody označenému takovým tím bezdrátovým zvonkem, vodu nabrat a vrátit se s ní. Všichni nakonec vodu úspěšně donesli, takže jsme mohli pokračovat dál. Na dalším stanovišti jsme se věnovali vaření, Nebylo to ale vaření jen tak ledajaké. Učňům byly představeny neodolatelné hraničářské recepty, do kterých se nějak dostaly přísady, které by v nich opravdu ani hraničář nechtěl (rulík zlomocný se fakt k vaření moc nehodí, lopuchový list jako podložka pod opékaný chléb asi taky úplně plnit žádaný účel nebude). Vyskytly se i složitější situace, třeba, když Ben tvrdil, že v Araluenu nemohli znát ananas (nakonec byl ukecán možnými rozdíly v klimatu). Pak jsme zamířili do skladu, kde nás čekalo poměrně mírumilovné a nekonfliktní navlékání korálků. Také proběhlo poměrně rychle, i když ve skladu bylo poměrně příjemně. Dalším úkolem bylo u týpí mírně procvičit fyzičku. Učni tedy obíhali týpí, dělali dřepy a vůbec se všelijak snažili dokázat, že na to fyzicky mají. Poslední stanoviště bylo u korýtek, a to z velmi dobrého důvodu. Už zvuk bučící krávy mohl naznačit, o co se to stanoviště pokouší. Ano, bylo to jakési dojení chudáka krávy, které bylo napodobeno gumovou rukavicí, do které byly na koncích prstů udělány otvory. Jistě, stávalo se i, že někdo rukavici urval, což mělo za následek nedobrovolnou sprchu.
Po této hře byl tak akorát čas na večeři, což všichni dozajista uvítali a do jídelny se nahrnuli docela ochotně. A docela rychle ji i snědli. Poté pochopitelně vyvstala otázka, co s večerem? Tento problém vyřešila jedna hra a učení táborovky. Hra začínala relativně nevinně. Každý seděl na lavici a bylo mu přiděleno číslo od 1 do 6. To číslo bylo docela důležité. Když člověk to svoje zaslechl, musel se posunout o jedno místo doprava a potencionálně zasednout svého souseda. Pokud už byl někým zasednut, posunout se pochopitelně nemohl. A vítězem byl ten, kdo se dokázal probojovat na své původní místo.
Po hře už byl akorát tak čas na večerku a spánek, takže se všichni v dobré náladě mohli odebrat do říše snů.