Čtvrteční ráno nás uvítalo slunečním svitem.

Po běžných ranních rituálech následoval nástup, který také probíhal jako vždycky.

. Po něm se chvilku nic nedělo, jen se začal rozdávat speciální posilující pokrm před bitvou, nanuk. Poté se na nástupu oznámil plán obrany. Tedy nejprve chtěl král slyšet plány, podle kterých se má bitva vést, takže je moc asi vymýšlet nechtěl. Někde to vymýšlení docela šlo a plán dával i smysl, i když na nějaké rozumné plánování samozřejmě nebylo dost údajů (síly armád, přesnější plány hor a další podstatné detaily nebyly), takže osobně bych do bitvy s tak letmým plánem asi nešel, ale co, byla to hra, a ne obrana skutečného území. Dalším krokem bylo s plánem zajít za králem a vyžádat si od něj nějaké zbraně, protože učni žádné samozřejmě neměli. Nedal je úplně zadarmo, učni museli složit nějaká puzzle. I to se podařilo, takže pak už nezbylo než čekat, až se to podaří dalším třem skupinám. V tomto volném čase začal Vašek Krychtálek a další vymýšlet skoro až velezrádné teorie ve stylu, že vlastně celý týden byli Morgarathovi špehové, a že mu v bitvě pomohou. Na řadu přišla i teorie o tom, jak Ben nejprve zradí království, poté porazí nějakým blíže nespecifikovaným způsobem Morgaratha a královská koruna mu spadne do klína, nebo v království zavládne anarchie, což byl druhý z možných cílů. A při tom se trubky, které dostali místo zbraní, všelijak kradli a mlátilo se s nimi už docela dost i bez nepřátel. Nakonec se však armáda shromáždila a vydala se na cestu za hřiště, kde se oddělili instruktoři, ze kterých se stali morgarathovi vojáci. Úkolem účastníků bylo projít obdélníkem ohraničeným provazy a nesměli při tom přijít o žádnou zbraň. A zároveň by prý nebylo vůbec špatné morgarathovy bojovníky o nějaké připravit. Vzhledem k přesile se jim to i povedlo a všichni prošli. Jenže to samozřejmě konec bitvy, která měla vstoupit do kronik hraničářského sboru, nebyl. Ta pokračovala na hřišti. Armády sice byly odděleny sítí, aby se nic vážného nestalo, přesto se však trubkami mydlilo hlava nehlava. A bojový křik nesměl také chybět. Morgaratha však tento průběh bitvy tak úplně neuspokojoval, takže udělal svou zásadní chybu, vyzval sira Horáce na osobní souboj. To bylo v zásadě to poslední, co za svého života stihl, nepočítáme-li krátký souboj, který díky použití kovových mečů aspoň stál za to. Po porážce Morgaratha se jeho vojsko přidalo k jásotu a vítěznému křiku ostatních, načež se pokojně rozešlo. (No asi svého bývalého pána nemělo zrovna v lásce). Po hře se pískal oběd. Ale ani ten nám jako činnost moc dlouho nevydržel. Ovšem to příliš nevadilo, v půl druhé měly začít další besedy, tentokrát dokonce dvě souběžně. A nakonec se tak i stalo. První, na kterou šli spíš ti mladší, se týkala přírody a věcí s ní souvisejících – výroba recyklovaného papíru a tak, ta druhá, s poněkud nic neříkajícím názvem, se týkala nejrůznějších témat včetně migrace a vzniku Amnesty International. po svačině besedy pokračovaly dál a my začali plánovat, jak hodující rozptýlíme při večerní restauraci. To se vymyslelo docela rychle, protože shodnout se na prodejci v zásadě všeho od zaručeně pravých hraničářských ešusů až po život zachraňující kus drátu nebylo vůbec složité a nějak podobně to bylo s náhodným pracovníkem, co prohrál všechny peníze při hře v kostky a v poněkud podnapilém stavu žádá o další pití. Poté jsme už jen čekali a povídali si. A povídali jsme si ještě v pět, když už měla restaurace dávno začít. To se nestalo z několika důvodů. Ten hlavní asi byl, že jídla prostě ještě nebyla nachystaná, ale kdyby to nestačilo, ještě se zjistilo, že falešných peněz, které se při restauraci používají, je pro třicet lidí nějak málo. To se vyřešilo docela jednoduše, peníze dostali do dvojic, což se ovšem potom promítlo při placení. Někdy kolem 17:45 už však byli učni svoláni (asi už někoho nebavilo poslouchat stížnosti na to, kde že je ta restaurace, když už měla začít, navíc ještě přesně na minuty) a po jednom začali dostávat peníze z královské pokladnice. No a v šest začali být vpouštěni dovnitř. načež jsme začali s návštěvami. První prodejní moc neuspěla. Ani já moc úspěchu neměl, pití utahanému pocestnému nikdo nekoupil. Při druhé návštěvě se však podařilo za nějaké dva tisíce táborových korun prodat zaručeně pravou hraničářskou mini tornu. Nakonec ovšem všichni došli k názoru, že se do nich nic víc už nevejde a vyšli na čerstvý vzduch. Taxi služba ani tento rok nebyla, za to se v osm rozduněly reproduktory a za hřištěm začala diskotéka, kterou letos měli na starosti Ben, Ondra, Tom Leskovec a další pomocníci. Jako první dali k dobru Final countdown, následovalo Despacito a pokračovalo se dál všemožnými žánry od popu počínaje a metalem konče. Nic strašlivého se naštěstí nestalo, takže je nikdo vyhánět kvůli nějakým sprosťárnám naštěstí nemusel. Ale protože byli venku, čas nebyl tak milosrdný, v devět už museli pomalu končit. Poslední píseň byla na přání od Kačky, a pak už byli všichni nahnáni na večerku a do postele.