Ráno vše proběhlo víceméně jako obvykle. Diův hněv již zřejmě vyprchal, a tak nám po rozcvičce zbylo ještě dost sil na zbytek dne. Dopoledne jsme četli báji o zlatém rounu, potom jsme mohli buď hrát pašeráky nebo volejbal a ostatní procvičovali Diovy dovednosti, jak kdo potřeboval. Odpoledne se hrála etapovka podle pověsti - jednoho člena družinky unesli a svázali. Ostatní ho potom museli osvobodit, dopravit na tandemu coby beránkovi na určené místo a celá družinka se dále vydala po vyznačené trase lesem. Vždy na křižovatce se jeden odpojil a po pár metrech narazil na nádobu, ve které byl ukrytý obětní předmět. Na konci cesty každý vložil svůj předmět do jednoho ze čtyř připravených kroužků, předali jsme královně rouno, které jsme si s sebou nesli, a vyvolali tak draka, jenž ho měl střežit. Za odměnu každý dostal peníze a šablonku na večer do restaurace, čímž pádem jsme si je taky museli hezky spočítat. Restaurace byla letos moje první, a tak nemůžu objektivně srovnávat, ale podle některých byla kratší a dražší než jindy, přesto se ale jako vždy velice líbila. V průběhu všeobecného přejídání pohladily ucho libé harmonické tóny cikánské kapely. Ta se hned po první písničce snažila trapně vyžebrat nějaký ten peníz, a tak byla nelítostně vykázána. Nechyběla ani taxislužba.

Při večerním nástupu jsme se dozvěděli, že se nám na skále nad umývárnou sobě vlastním majetnickým způsobem roztahuje přerostlá sfinga a pokud do zítřka do osmi večer všichni společně úspěšně nezodpovíme její hádanku, jednoho z nás sežere. Hádanka zněla:

Kořeny má skryté v zemi,
vypíná se nad jedlemi.
Stoupá pořád výš a výš,
ale růst ji nevidíš.

Nakonec se chaos, který sfinga vyvolala, postupně uklidnil, a tak konečně byla večerka a šli jsme spát.