Letošní tábor je podle knihy Poklad na stříbrném jezeře od Karla Maye. Děj se odehrává v Severní Americe, kde skupina bílých lovců se vypraví hledat poklad, zkříží jim cestu trampové, jenž mají plánek místa. Samozřejmě se tam také vyskytují indiánské kmeny –takže tématika letošního tábora je v indiánském duchu.
 

Sobota 15.7.
Do tábořiště jsme dorazili asi o půl páté odpoledne.Letos byla většinou doprava individuální záležitostí, takže hodně dětí v táboře už bylo. Letos jsem v chatce č. 4 s Katkou, Ráchel a Evou Kadlecovou.  Následovalo po příjezdu samozřejmě přivítání se známými lidičkami(které jsem už tak dlouho neviděla) , vybalování věcí, pak následovalo seznamování(celotáborové). Po večeři se konal nástup a večerka.Potom rozchod do chatek, a u většiny spánek, já s Katkou jsme si povídali asi do půl druhé do noci.Je zvláštní, kolik věcí se stalo, od té doby, co jsme se viděly naposledy ...
 

Neděle 16.7.
Ráno byl budíček (zajímavý) =bubnování+hula hulááá!Po hygieně, rozcvičce, snídani a nástupu(heslo pro dnešní den: Panter je kočka velká, odvážný kdo strach nemá), následovalo první čtení táborové knihy –letos je to Poklad na stříbrném jezeře od Karla Maye. Po čtení byl družinkový program(hracích družinek)m. Vymýšlely se pokřiky a názvy družinek. V mé hrací družince jsou: Lukáš Hosnedl, Simonka, Radim a Ondra za vedoucí máme: Marušku a Lenku a Fenzíka(tedy stejné jako mám ve spací družince). Jmenujeme se Bystří orli a náš pokřik zní:
 Bystří orli rychle letí,
lidi jsou jen drobné smetí.
              Vzhlíží k našim oblakům,
chtěli by též do mraků.

Nemáme strach ze tmy z boje,
 každý máme klady svoje.
Jsme též strážci přírody,
máme návrh dohody.

Chceme pouze volnost žití,
milujem když světlo svítí.
Za to dáme vám všem lidem,
radost sílu moudrost s klidem!

Také jsme si měli vymyslet indiánská jména, no, prozatím žádná nemáme, během tábora si je dáme, neboť chceme se nejdřív lépe poznat. Po obědě byly Neklidy-letos byly zavedeny i nějaké nové např. bubnování –vede ho Maruška –takže jsem tam šla, byla to naprostá bomba!Po odpolední svačině následovala naše první etapovka. Nejdříve jsme došli ke korýtkům, kde (hrací družinka) sama nastoupila do raftu a přitahováním lana se musela dostat na druhou stranu řeky, kde měla najít panenku.A úspěšně ji dovézt nazpátek. My jsme panenku chvíli bezúspěšně hledali, ale s využitím dvou nápověd ze tří jsme ji přece jen našli. Při vstupu na raft se Lukáš mírně namočil, ale zdárně jsme dopluli nazpět.Protože etapovka byla družinková, tak potom naše družinka využila čas k učení zapalovat sirky, svíčky a liháče, neboť někteří to ještě neuměli.  Po chvíli jsme šli hrát různé hry např. šnečky, malou ubohou kočičku. Po večeři byla beseda o severní Americe, přijeli Maruščiny rodiče –Marie a Honza Baltusovi a vyprávěli nám o svých cestách po Americe, o národních parcích, o sekvojích a jiných dalších stromech př. Borovicích(poslali nám na podívání několik šišek z několika druhů borovic i ze sekvojí), dále o některých zvířatech(medvědech –že žijí v severní Americe dva druhy a o setkáních s nimi, dále o ostrorepovi …).Po krásné a zajímavé besedě se konal táborák, zvpívalo se a osvětlovaly se běžné pojmy(Ptačka, Puťák, stezka odvahy, pamatovák …).Ale všechno rychle uteklo a následoval večerní nástup a večerka.
 

Pondělí 17.7.
Ráno byl jako obvykle budíček, rozcvička, hygiena, snídaně,nástup(heslo pro dnešní den: Když se potká tramp s trampem obchází strach celým kempem) a po něm čtení táborové knihy. Po něm jsme se učili s Fenzíkem táborovku (táborovka je letos moc pěkná – Fenzík, přijel však teprve včera, takže jsme ji slyšeli vlastně dnes poprvé). Následovala svačina a vyrábění totemů(samozřejmě v hracích družinkách). My jsme z našeho špalku odstranili kůru a osekali „ošklivé“ suky.Někteří mezitím začali motat provázky a navlékat na ně korálky.Po obědě následovaly jako tradičně Neklidy(já  jsem byla na tábornických dovednostech –Fenzík mě a Lukáše učil různé uzli =osmičky, osmičkové poutko, včeličku(která mi stále nejde a nejde), katovskou smyčku. Po Neklidech byla druhá část čtení, následovala svačina a etapovka.Tato etapovka měla 5 stanovišť, moje družinka šla jako první na stanoviště –rýžování zlata(„zlatokop „ Maruška na nás mluvila  anglicky- brrrrrr! Ze začátku jsem jí absolutně vůbec nerozuměla, pak to bylo o trošičku lepší, ale radši jsem se nijak nevyjadřovala) Druhé stanoviště kam jsme šli bylo Krocení divokého mustanga(dóóóst hustý…)Dalším stanovištěm bylo Žvýkání kůží(žvýkačka“kůže“ se musela rozžvýkat a nakonec namotat na klacík) .Pak když jsme skončili na tomto stanovišti, jsme šli k šamanovi.Každý z družinky šel k němu sám. Nevím proč, ale dost to na mě zapůsobilo. Nejdřív se s námi jen bavilo naší osobě a vlastnostech(ale nekonkrétně) bylo to zvláštní měl takový zajímavý, podmaňující  imaginující hlas. Nakonec každému dal medicínský váček. Když jsme se všichni opět sešli, dorazili jsme na páté stanoviště,které bylo zároveň i poslední –byl to boj s medvědem(nejprve 2x kola přetahování lanem –s medvědem proti celé družince) a potom individuální souboje s medvědem  nebo medvědicí.Po etapovce následovala večeře a po ní beseda – na téma Hudební nástroje. Přijeli dva lidé –pán, který vyrábí hudební nástroje a paní, která na ně hraje.Bylo to velmi zajímavé, mohli jsme se na všechny tyto nástroje podívat, zahrát si na ně, …apod. Ukazovali nám liru,cantale(bylo jich víc druhů –měly např. jiné ladění …), akordovou citaru(která byla naprosto boží), žaltář(smyčkový nástroj –předchůdce houslí), dolcimer(4 struny používali ho dříve indiáni) a harfu. Poté se ještě zpívalo. Tato beseda, však stejně jako ta včerejší utekla moc rychle  a tak se odpískal nástup a večerka a všichni jsme se začali rozcházet do chatek. Po poradě vedoucích za námi na chvilku přišla Jiřka.
 

Úterý 18.7.                                     
 Ráno nás vzbudil „obvyklý“ indiánský budíček tentokrát jej však dělali Vlaďka s Filipem. Následovaly takové ty věci jako hygiena, rozcvička(samozřejmě ji vedla jako vždy Vlaďka), snídaně, nástup a čtení táborové knihy. Po svačině byl družinkový program, někteří šli k řece nebo se sprchovat, anebo dodělávali své totemy. My jsme na náš osekaný „špalek“ totem malovali prstovými barvami, které musí nějakou dobu zasychat. Výrobu totemů nám překazil oběd. Po něm byly Neklidy. Já jsem byla chvíli na tábornických dovednostech Tam mě Fenzík naučil uzel tzv. včeličku (která mi včera tak nešla a už ji umím –hurááá!). Pak jsem šla na tandem. Po Neklidech a svačině se konala očekávaná a  oblíbená etapovka.Chodilo se opět po „hracích“ družinkách. Na etapovku jsme si měli vzít medicínský váček, jenž jsme včera dostali od šamana. Šli jsme do lesa, kde bylo nataženo 55 cest z lan, každý postupně si měl těchto 5 cest projít. Každá cesta skrývala nějakou překážku, první na níž jsem byla měla žebřík položený přes „propast“ tedy přes příkop(s nímž se někteří důvěrněji seznámili –Lukáš), na konci jsem našla nádobu s bylinkou. Druhá cesta bylo vlastně bludiště, a kdo se dostal nakonec opět našel nádobku s bylinkou. Další cesty skrývaly tyto překážky: chůze po laně(jež se velmi viklalo), prolézání okolo provazů s rolničkami a pátá cesta měla za překážku „šalinu“ potřebovali jsme k tomuto bílou hůl,neboť lano, které zpočátku vedlo úplně normálně, se náhle rozhodlo, že už ho to neba a vedlo někde vysoko, takže jsme si jej museli dohledávat holí, samozřejmě po chvíli se přítel provázek zase rozhodl vést normálně a dovést nás k poslední páté bylině. Po úspěšném zvládnutí etapovky jsme ve svých váčcích měli tedy 5 různých bylin, s jistotou jsem poznala –kafe,heřmánek a levanduli, pak tam bylo cosi jako máta a to poslední cosi neidentifikovatelného, možná šalvěj …nevím. Po etapovce, si Bystří orli ještě dodělávali totem, dávali jsme na něj provázky s uzlíky, korálky a mušličkami. Nakonec jsme na něj pověsili provrtané suky, které jsme dopoledne osekali, musím uznat, že náš totem vypadá moc pěkně. Po vystřídání všech družinek na etapovce byla  večeře a po ní následovala další beseda. Dnes s astronomem panem Karlem Trutnovským. Bylo vidět, že pan Trutnovský je zvyklý na poněkud jiný druh obecenstva, než jsme my, ale snažil se. Sice některá přirovnání (př. Tác s pískem coby souhvězdí, nebo plážový volejbalový míč jako Slunce u některých lidí vyvolávaly na tváři úsměv). Ale bylo to vcelku zajímavé(zvláště ke konci), vyprávěl nám o vesmíru(Slunci, Měsíci, galaxiích …), o několika věcech(např. hvězdokupech …) nám poslal popisek v braillu s obrázkem nakresleným konturkou. Po besedě následoval nástup „večerka“. A protože bylo pozdě, tak se opět hlídky nekonaly. Všichni jsme šli do chatek a spát.                      
 

Středa 19.7.
Po obvyklých ranních běžnostech, snídani a nástupu bylo čtení a po něm hry – každý si mohl vybrat z vyháněné, pašeráků nebo kombibalu.Tam jsme zamířily já s Katkou (hráli jsme v soupeřících družstvech), sice kombibal vůbec neumím, ale byla to zábava. 
Po obědě, dnes však nebyly Neklidy (jako tradičně), ale „mladší“ děti jeli na koupaliště do Tišnova a my „starší“ (já, Katka, Tom vrtek, Martin Sukaný, Vojta, Lukáš Hosnedl a Míša RRücker) jsme zůstali v tábořišti. Z vedoucích s námi zůstali(Maruška, Jiřka, Fenzík, Verča,Vlaďkaa Katka Uličná).Hráli jsme různé zajímavé hry (psychologické a poznávací). Nejdřív jsme si sedli do kruhu,a každý si vzal po písmenech svoje jméno, a ke každému písmenu měl přiřadit nějakou vlastnost, schopnost nebo něco podobného co na něj začíná.Další hrou byl trh (tam se obchodovalo, každý tam dal určitou svou vlastnost a ostatní si mohli různé vlastnosti brát i dávat- vlastnost se tam vždy dala v určitém skupenství a množství, např. větvička přátelství, ebenová truhla hrdosti, studna víry, bonbony ironie, miska vtipné kaše, váček drobných mincí štěstí …apod). Další hra byl pařez, na nějž jsme se (nás 7 „dětí“ mělo vměstnat),tak abychom stáli všichni na pařezu a nijak se nedotýkali země, bylo to velmi nesnadné,ale přesto se nám to nakonec s mírnou dopomocí zdařilo.Poslední hra byla vůbec hustá. Vedoucí nás zavedli do sprch, kde nám řekli, ať si představíme, že jsme v balónu, který se za půl hodiny zřítí, pokud jednoho z nás nevyhodíme. A že každý musí přesvědčit ty ostatní, že je ten, kdo musí přežít. Po počátečním nepochopení principu hry některými lidmi, to nakonec dopadlo vcelku dobře, všichni alespoň myslím pochopili plně smysl hry a začali ostatní přesvědčovat o svých přednostech.
Během pauzy na svačinu mě Fenzík s Lukášem hodili do korýtek, avšak bohužel zjistili, že na mě můžou pustit pouze dva funkční kohoutky místo čtyřech – no, ale mokrá jsem byla celá i přesto. Pak mě ještě obul Lukáš boty a jakož to celý servis mi Fenzík v jídelně přinesl hrníček se šťávou. Musím ale říct, že ty korýtka byly velmi osvěžující.
 Po skončení her, jsme chvíli zpívali s Fenzíkem, který hrál na kytaru.Po chvíli přijeli ostatní z koupaliště a byla večeře, po ní nástup a večerka. Dnes se také konečně konala hlídka, měl ji Dustin. A šlo se do hajan, pardon, pod širák, já a Katka jsme se rozhodly, že si splníme tábornickou dovednost –noční bdění, tedy spaní osamotě venku, Maruška nás tedy(každou někam jinam) zavedla na louku. Bylo to krásné, ticho, jen okolo cvrčely cvrčci,a ani dokonce nebyla zima.
 

Čtvrtek 20.7.
Ráno jsem byla vzbuzena (Vlaďkou a Maruškou) už v 7,00 hod, prý abych si to víc užila.Probuzení bylo poněkud chladně zimní.Spala jsem totiž pod širákem. Po oficiálním budíčku byla snídaně, nástup a čtení táborové knihy. Po svačině byla první etapovka. Byl tam kůl, od něhož vedlo 5 lan, nakonci každého byla vždy indiánská osada –jednotlivé družinky, na každém provazu visel také vždy rozpoznávací předmět, v našem případě(Bystrých orlů –rolnička). Cílem hry bylo ukořistit oheň ostatním družinkám (tedy nejdřív zhasit a pak až ukrást). Měli jsme též zbraně „láhve naplněné vodou“ jimiž jsme úspěšně hasili svíčky soupeřům. Párkrát se též stalo, že na nepříteli skončil celý kbelík vody,ale s tím jsme všichni holt museli počítat. Po skončení etapovky se zjistil stav – Bystří orli měli 3 svíčky, Imkové -2 svíčky a ostatní družinky neuhájily ani vlastní ohníček. No, co se dá dělat. Následoval oběd a Neklidy –dnes jsem byla na nahrávkách (r. 2003). Po svačině byla druhá etapovka, původně měla mít 5 částí různých bojů, ale stihla se pouze jedna část. Byl kůl, k němuž byla přivázána dvě lana, na ně se uvázaly 2 lidé, na ruce dostali rolničky a na oči klapky(stejné podmínky pro všechny). Pak do ruky dostali 3 molitanové míčky, jimiž se museli strefovat do soupeře, (kdo zasáhl –vyhrál). Mimojiné, tam byly též sázkové kanceláře na bojovníky,Rejžák –Honzy Hegra a Krejčířovy fondy Vlaďky. Byly 3 kola a pak finále, nejlepší tři: 3. místo – Terka, 2. místo –Míša, a 1. místo –já.Pak jsme se tedy připravili a následovala … restaurace „Salún“e!!! Ano, všemi tak očekávaná. Jídelníček, jako vždy nám neposkytl sebemenší náznak toho, co se pod názvem skrývá. Některé názvy zněly dost nechutně, př. Hlen staré indiánky, Vinetouovo pero, Cornelovy kulky …atd).
Letos jídelníček zněl:
Jídla

Hlen staré indiánky 70 kč
                            Panterův mozek  110 kč
Trampovy tkaničky 120 kč
Záplata z kabátu tetky Drolové 80 kč
Tajemství dechu Černého Toma  110 kč
Vinetouovo pero 150 kč
Cornelovy kulky 120 kč
Mustangovo lejno 100 kč
Kola parníku Dogfish 100 kč
Tráva prérie 90 kč

Nápoje:
Kojotí krev  50 kč
Bizoní pot 30 kč
Co přinesl Arkansas 50 kč
Ohnivá voda 80 kč

Ke konci restaurace, když jsme všichni byli přejedení a přepití, začala tam být „živá hudba“. K restauraci též patřila taxi služba a zastavárna.Po definitivním skončení restaurace, když už si nikdo nic neobjednával byla diskotéka. Ale večer měl mít ještě zlatý hřeb – David a Radek se vsadili s Vlaďkou, kdo toho sní víc,v kuchyni však došly „nejspíš“ zásoby, takže vítěz nebyl žádný. Diskotéka, která byla vcelku fajn, skončila po desáté hodině večer, následoval tedy už jen nástup,  večerka a spánek, neboť zítra nás čeká náročný den –Ptačka.         
 

Pátek 21.7.
Ptačka!!!!
Ráno moje spací družinka měla opět budíček v 7,00, protože jsme se chtěly ještě osprchovat.Po oficiálním budíčku, následovala snídaně a mininástup před jídelnou. Pak začaly být děti odváženy do Bítýšky, odkud jim jel v 9,24 autobus do Brna. Několik lidí, však zůstalo v táboře, protože mělo jet do Brna auty (já s Karol, Eva Kadlecová –my jsme měli jet s Tomem a Lejlou,  Ráchel s Dustinem,Markétka se Silvou a Míša). Asi okolo třičtvrtě na deset jsme tedy vyrazili. A zmatky začínají. Po mírných komplikacích jsme konečně dorazili do Brna. Na parkovišti, kam jsme přijeli, na nás měli čekat ostatní, ale nejspíš mezitím došlo k nějakým změnám, takže na nás nikdo nečekal. Vstoupili jsme tedy z auta, a že půjdeme na tramvaj. Jen tak mimochodem, jsem se zeptala Toma, jestli mi dá moje ztpko. No, následovala mírná hádka s Lejlou(přestože jí by to mělo být jedno) o to, zda jako můj průvodce v tramvaji půjde Tom anebo Karol. Nakonec šla Karol. Tak jsme tedy vyrazili na tu šalinu, ta měla bohužel výluku, takže na Českou jsme se dostali asi v 10,00. Tom nám zadal úkoly a vyrazily jsme.
Úkoly zněly:
1. Karol si vymění eura za české koruny – toto jsme se rozhodly udělat jako první, tedy jsme vyrazily po Český směrem dolů a ptaly jsme se různých lidí, buďto odpovídali dost nekonkrétně anebo nevěděli. Asi na šestý pokus jsme byly přece jen úspěšné. Zdařilo se!
2. koupit pevný líh a sirky (to byla také legrace – copak já vím, jak se řeknou v němčině sirky a pevný líh???? Sirky jsem nějakým způsobem Karol vysvětlila , ale pevný líh už ne)– no nic, tak jsme se vydaly hledat nějakou tu drogérii, lidé poněkud zmatení, tím, že mě Karol vede(bílou hůl jsem použila maximálně tak na schody) se vždy snažili Karol vehementně ukazovat, kudy tudy cesta. Vznikla z toho nejedna komická situace. Drogérii(v ulici Kobližná) jsme nakonec našly,bohužel pevný líh neměli. Koupila jsem tedy jen sirky, Karol si koupila zubní pastu a pokračovaly jsme dál. Hledat další drogérii. Cestou však jsme potkaly poštu, a splnění dalšího úkolu.
3. koupit si každá pohled se známkou – (ještě že ta Karol vidí) nejprve jsme totiž vlezly do špatné budovy, potom jsme šly už do správných dveří. Na poště z nás taky měly chaos(jako skoro všude…) ale nakonec nám známky i pohledy prodali.
Hledání drogérie, kde by měli pevný líh, po splnění tohoto úkolu pokračovalo. Lidé nás posílali do nějaké Orlí ulice(nebo také Gagarinovy –někomu, kdo nezná Brno to vážně řekne hodně). Například se tam vyskytly takovéto popisy trasy: „…k žlutému baráku, tam jak je ta červená a pak modrá cedule …“ (to nám toho řekne hodně, Karol sice vidí, ale co já vím, jestli těcch cedulí tam není víc? Tak tohle ani nepřekládám). Orlí ulice –nenalezena!
4. zjistit autobus do Prahy(nejbližší spoj) a koupit si nějaké jídlo na cestu –měly jsme už málo času. Potkaly jsme se s Tomem,který nám chtěl dát nápovědu (leč zčásti špatnou) měly jsme jít podle něj stále rovně a přejít 4 křižovatky. Jenže ve skutečnosti, jsme sice měly jít taky rovně ale na jedné z těch křižovatek, odbočit tuším, že doleva a tam po 100 m by byl autobusák.
5. dojet tramvají na zastávku Mozolky a dojít do restaurace Tanganika, kde je sraz –nám Tom iniciativně zrušil, neboť se chtěl setkat s Lejlou. Takže nejdřív jsme nastoupili do špatné tramvaje, naštěstí nám Marťa Holeňa, řekl, že to není ta správná. Pak přijela další a my jsme v pořádku dojeli na Mozolky. V restauraci, už byly i ostatní děti a vedoucí, každý si dal něco dobrého k jídlu, a asi okolo čtvrté se vyrazilo k přístavišti –na parník.Od parníku ve Veverské bítýšce jsme došli k začátku cesty na tábořiště, tam čekal Radek a zdravuška s auty, a tak většina dětí(téměř všichni kromě mě a Vojty) jely do tábora. My jsme ještě s Vlaďkou a Davidem šli, cestou jsme se stavili u splavu, který byl velmi příjemný. Na tábořišti nás čekala večeře, zpívání před skladem, nástup a večerka.          
 

Sobota 22.7.
Sportovní den
Ráno byl tradiční budíček, po něm rozcvička, snídaně, nástup, čtení a zahájení sportovního dne. Dopoledne byly „silové“ disciplíny. Letos však obvyklé disciplíny měly jiné názvy. Na cedulce stály tyto názvy disciplín:
chůze rozpálenou prérií(chůze po kartonech)
indiánská kondička (dřepy, kliky, sedy-lehy)
dlouhé nohy náčelníka (lyžování)
Vinetouův quick-step(„harvardská lavice“ Honza Hegr –sestupy a výstupy na lavici … no, ten mi dal zabrat!)
divoký mustang (s tím jsme se setkali již v etapovce)
tajemství slunečního paprsku (rovnováha –stání na jedné noze)
kouzlo bledých tváří (vodní střílení raket)
zkrocení divoké Skvaw (ve dvojici přetahování lanem)
  plížení Apačů(plížení pod rolničkami)
mluvící brána(kruh s rolničkami)
hadí stezka(chůze po provaze s mističkou vody)
indián po ohnivé vodě(skákání v pytli)
tamtamy zvučí(běh za zvukem bubnů)
 , , řetězová reakce po hlenu staré indiánky(různé druhy „nácvik“ stisku 2x kola normálně zleva doprava a pak 2x kola zprava doleva, a pak z obou stran –zacyklení kruhu), ,
Samozřejmě následoval také oběd a Neklidy. Dnes jsem byla na výtvarnu, s Maruškou jsme dělaly náramek z mušliček a měly francouzskou konverzaci. Bylo to moc fajn. Po skončení Neklidů se dodělávaly ještě chvilku disciplíny z dopoledne, šla jsem na mustanga a na kouzlo bledých tváří (vedl ho Filip).Po svačině byly vyhlášeny Něžnosti, ty byly napsány na cedulce z druhé strany, a samozřejmě také měly jiné názvy:  
mluvící čas(nestihla jsem to)
, zvuky prérie(taky jsem nestihla –celkem mě to štve)
, šamanův lektvar(přiřazení mističek a hrnečků se stejným obsahem –většinou bylin)
, střelba paní Buttlerové,
 mučednické hřeby(nestihla jsem to)
, dikobrazí skalp(nestihla jsem to)
, náčelník velká hlava,
 poklad ve stříbrném jezeře
 ládování zbraní(vedl to Radek –musela se naplnit velká láhev vodou pomocí menší)
, Cornelovy děravé kulky(navlékání korálků)
, oprava dostavníku(matičky)
, gamblerovo prokletí
, žebra krásné Ribany(seřadit špejle podle délky)
, šikovné indiánské prsty(uzlování),
 hbitý buvolí jazyk(bonbon, který byl na provázku, bez pomoci prstů dostat do pusy)
, mocný stisk(kolíček a co nejdelší dobu jej pomocí dvou prstů držet stisknutý –taky jak jsme si vytáhli kolíček s určitým jménem, tak nám Vráťa řekl, že té osobě máme dělat strážného anděla –já mám být anděl strážný Sukymu)
, foukání bez foukačky,
Po skončení Něžností se běžel tříminutový maratón, letos u těch nejrychlejších dětí, dokonce  vedoucí jeli na tandemu, jinak ostatní děti byly navigovány normálně běžícím vedoucím. Po odběhnutí všech dětí následovala večeře a  Ptačkový oheň“buřťák“, líčily se tam zážitky z Ptačky a zpívalo se.Dále bezprostředně po skončení následoval nástup a večerka- a spánek!
 

Neděle 23.7.
Den klidu
    Budíček v 8,00. následovala rozcvička (s Maruškou –pozdravy slunci) snídaně, nástup a etapovka. Měla několik částí, nejdříve se šlo po družinkách, museli jsme ulovit bizona(vzít mu život –oranžovou pentli, kterou měl uvázanou kolem pasu) pak tedy bizon umřel(na břiše měl pytlík s několika věcmi), poděkovali jsme za bizona i za pytlík, a šli jsme dál. Po rozdělání pytlíku jsme zjistili, že obsahuje: kukuřici –z níž se měla udělat kukuřičná mouka(z naší družinky jsem se o to pokoušela já, kukuřici jsem drtila mezi dvěma kameny, ve výsledku z toho vzniklo cosi jako kukuřičný prášek), kůžičky(z nichž Simonka upletla náramek),a poslední věcí, která byla v pytlíku byla destička(na níž jsme na konci etapovky společnými silami vyryly a napsaly co by symbolizovalo náš kmen. Mezitím, z každé družinky jeden člověk(od nás Lukáš)  za vedení Fenzíka,  rozdělávali oheň, na němž jsme potom upekli hady, které si mezitím družinky uplácali. Totiž po úspěšném rozdrcení kukuřice, nám přinesli talíř s vodou a druhý s moukou se solí a my jsme z toho nejdřív museli udělat těsto a potom umotat hady, které jsme nakonec opekli nad ohněm. Když jsme taky už měli na destičce cosi vyryto a napsáno „dravost a orlí síla“ a i ostatní družinky, měli tohle hotové. Tak nám vedoucí řekli, že na louce zůstal „jeden padlý  bizon“- Radek, kterého je nutno odnést na nosítkách (neslo ho 6 lidí( a zahrabat(pískem).No, v té chvíli mi přišlo Radka celkem dost líto(naštěstí mu někdo potom dal aspoň přes obličej šátek, ale stejně, myslím, že měl potom písek naprosto všude). Po etapovce následovalo „nudné“ čtení a  oběd.Po něm byl klid (s Maruškou jsme dodělaly ten náramek) a pak jsme se šli koupat ke splavu.Bylo to moc fajn, já, Lukáš, Vojta a ještě pár lidiček, jsme si sedli na kameny u splavu a povídali jsme si. Je zvláštní, jak u vody člověk ztratí pojem o čase, uteklo to hrozně rychle, vrátili jsme se do tábora a byla svačina.Po ní následovala velmi zajímavá beseda o zbraních- ukazovali nám, jak zbraně jen na arsoft, tak historické (perkusní zbraně) tak i moderní (kulomet, samopal, světlicovou pistoli, různé nábojnice…), z dalších věcí třeba posílali na podívání se plynovou masku, kousek semtexu, rozbušku …atd.Po této části besedy, kdy nám některé věci ukázali a povídali nám o zbraních byla večeře. Během ní se rozpršelo.Což je dost hloupé, protože přijeli Davidovi kamarádi s koníky. Déšť mi však nijak zvlášť nevadil (ani ostatním dětem ne) takže jsme se šli svézt na koni. Měli tam dva, Portose( sedmiletý hnědák, na tom jsem jela já) a Linu(dřív prý závodila). Po večeři si, kdo chtěl mohl zkusit střelbu z arsoftové zbraně-jenže kvůli dešti se to o nějakou chvíli zdrželo. Ke konci jsem se byla podívat ještě u koní, a já nevím proč,ale Alena se těsně před nasednutím na koně rozhodla, že nepojede, tak mi David řekl, abych jela místo ní. Bylo to fajn, na koni jsem neseděla už hrozně dlouho. Sice jednou se Portos rozhodl, že půjde do lesa, ale bylo to super. Po střelbě i koních následoval nástup. A samozřejmě večerka.A protože přestalo pršet, tak i spánek pod širákem – já, Katka, Lukáš, Vojta a Suky.Bylo to fakt super!!! Někteří šli spát asi až ve čtyři ráno. Dobrou noc!
 

        Pondělí 24.7.
Ráno jsme (já, Katka, Lukáš, Vojta a Suky) vstávali o čtvrt hodiny dřív, neboť jsme všichni spali pod širákem. Bylo to moc fajn. Je sice pravda, že někteří šli spát asi ve čtyři ráno, takže o „spaní pod širákem“ se moc nedá mluvit. Ale zase jsme si v klidu mohli popovídat, bez toho že by nás neustále někdo rušil. Pak následovala rozcvička, snídaně, nástup a čtení  (ale tentokrát ne táborové knihy, ale nějaké jiné, z níž nám četli indiánskou legendu o vzniku Slunce).Důvod? Na nástupu nám totiž oznámili, že každá družinka si má vymyslet legendu př. O vlastním vzniku …atd. Po zajímavém a krásném čtení byla svačina, a po ní překvapení –přijeli nějací lidé a mezitím totiž postavili (připravili pro nás) 6 m vysokou nafukovací horostěnu. Horostěna no, to bylo něco úžasného. Dřív jsem občas sice lezla na horostěně, ale na kamenné, tohle bylo úplně něco jiného. Byl to úžasný pocit vylézt až nahoru a pak slaňovat zase zpět na zem. Jediná nevýhoda byla, že se horostěna poměrně dost viklala.Po horostěně jsme my (starší) „stejná sestava jako ve středu na odpoledních hrách“. Šli s Maruškou a Vlaďkou hrát hry-pevnost,udělali jsme kruh, do něhož se jeden musel dostávat, ale klíčem k úspěchu bylo se dotknout nějaké části těla, na níž se předtím kruh bez něj dohodl.Musím uznat, že jsme se přitom dost pobavili(třeba takové části těla jako nosní dírka …no, nikomu by se zrovna nechtělo strkat někomu jinému prsty do nosu).A pak jsme ještě hráli jednu hru – bylo to na bázi „špalku“, jenže takto jsme se směstnávali na stanovou plachtu(nesměli jsme se žádnou částí těla dotknout země a přesto tu plachtu složit na co nejmenší prostor). Bylo to dost hustý.Ale všichni jsme byli nějací unavení a navíc Katka a Vojta(s Radkem) museli jet do brněnského rádia.Tak hry skončily, následoval oběd a po něm netradičně odpolední klid(jenž hodně lidí využilo). Po klidu byla příprava na Puťák. (u nás stavění stanu). Pak bylo uvítání našich „mediálních hvězd“, následovala večeře a dolaďování věcí na Puťák. Vzhledem k tomu, že Bystří orli,měli všechno už vyřešené, tak jsme začli vymýšlet legendu.Naše legenda snad vznikla během 20 minut, pak jsme ji několikrát zkoušeli a byli jsme hotoví. Dokonce i Radim se moc pěkně zapojoval. Měla název: legenda O ceně života. Asi v devět byl nástup, na němž se vyhodnocoval sportovní den, etapovky a maratón. Pak ještě Vlaďka se Zdendou zveřejnili výsledky svého výzkumu (řetězové reakce po hlenu staré indiánky nebo-li různých typů stisků). Po té naše družinka hrála (předvedla) svou legendu, po nás ještě německá družinka –Divocí medvědi – ostatní legendy nějak nestihli. Následoval nástup a večerka. Ale spánek nikoli, dnes se totiž koná Stezka odvahy.Asi o půl dvanácté pro mě přišla Maruška a zavedla mě do lesa, kde už byli i další lidé na stezce. Vzhledem k tomu, že jsem se měla střídat se Sukym a že ho nenašla(SUKY TOTIŽ usnul), tak mě dala o kousek jinam. A odešla. V lese to nádherně vonělo jehličím, cvrčci cvrčeli, a vzduch byl příjemně chladivý. Uvelebila jsem se do listí, a nejspíš usnula. Protože po chvíli jsem slyšela, jak na mě Maruška volá, Stezka odvahy skončila. Prý jsem byla v lese asi půl hodiny(nějak mi to nepřišlo tak dlouho).Po cestě Maruška vzala s sebou do tábora ještě Lukáše a šlo se do chatek a spát.                 ,           
 

Úterý 25.7.
Puťák – den první
Ráno byl budíček jako vždy, následovaly takové ty běžnosti, jako hygiena, rozcvička, snídaně a nástup. Pak jsme si sbalili věci a připravili se k odchodu.V 11,00 vyrazila naše družinka od záchodků  n svou trasu. Předtím jsme dostali popis cesty a pár dobrých rad a sbohem. Na Puťák, Bystří orli nejdou spolu – Simonka, Ondra, Radim jdou ještě s Markétkou, Lukáše a mě přidružili k družince Bílých tygrů (kde jsou: Ráchel, Deniska,  Tom Vrtek, Míša Rücker a malý Lukáš). Tedy sestava poněkud zvláštní. Hned na začátku se samozřejmě začala Ráchel dohadovat s malým Lukášem. Po chvíli začala mít poznámky, na to, zda Lukáše a mě někdo určil, že to tam vedeme. No jo no, Ráchel je Ráchel. Šli jsme po cestě, po níž se běhá maratón, dál nás popis vedl přes Šárku. Řekla bych, že jsme ji zvládli vcelku dobře. Kousek za Šárkou jsme se nasvačili, a protože v popisu stálo, že je možnost se umýt v řece, tak jsme to šli s Lukášem prozkoumat.Nějak jsem neodhadla, že je řeka tak blízko no, boty jsou naprosto mokrý, ale to bych měla později stejně, takže to je jedno. Dál cesta pokračovala vcelku hladce. Ráchel s Malým Lukášem mě chvílemi sice dost štvou, ale to je asi všechno.Ráchel je neustále ukřivděná z toho, že to vedeme my dva. No nic,vše šlo hladce až do chvíle, kdy jsme měli nejdřív minout  odbočku s potokem a pak odbočit na štěrkovou později hliněnou cestičku, přes níž teče malý potůček. My jsme si dali oběd, a odbočili hned tou první cestou, která nám padla pod ruku,  potok tam byl –ale asi 5 m široký, (takže rozhodně ne,na překročení), chvíli jsme se ho snažili po různu přejít, takže jsme ho brodili i kus proti proudu. Když jsme se správně dostali na druhou stranu, tak cesta za ním taky neseděla na popis…. Nakonec jsme se ptali nějakého chlapa, jenž nás naváděl sice dobře, ale my jsme mu nevěřili … nakonec jsme se vrátili na výchozí cestu a správnou odbočku našli.Toto celé bloudění a hledání nás zdrželo zhruba o tři čtvrtě hodiny.Dál to tak nějak šlo dobře, parkrát jsme v některých jednoduchých věcech hledali moc velké složitosti Další zádrhel se vyskytl, v lese jsme došli k provázku, a za ním měla pokračovat dle popisu cesta (zarostlá trávou), tu jsme však nenašli, bohužel, o hledání cesty se v té chvíli plně zajímali pouze tři lidé Lukáš, já a Tom Vrtek, zbytek si sedl na cestu a čekal a dělal blbosti… Cestu jsme se vydali hledat do lesa(což nám Janka později vytkla, že nepoznáme rozdíl mezi cestou a lesem, no nic, v lese jsme cestu nenašli, mezitím mě štípla nějaká včela nebo co to bylo, Lukáš se potom vydal hledat cestu o kus jinam, kde mu vedoucí mírně napověděli kudy tudy). Cestu jsme tedy nalezli a šlo se dál. Další problém se vyskytl u rozcestí, které jsme nenašli, protože bylo málo znatelné, vedoucí nám opět pomohli. A podle popisu by se už měla naše cesta chýlit ke konci. Čekal nás ještě jeden nebezpečný úsek. Který jsme, stejně jako Šárku, myslím, že zvládli pěkně, vedoucí nás později za to chválili, já jsem šla první s popisem, za mnou Lukáš s Dendou(která i přes její zhoršení pohyblivosti –diparézu –si vedla velmi statečně, tyto nebezpečné úseky zvládla velmi dobře). Po zdolání srázu jsme se ocitli na asfaltce a u závory, od ní to už bylo jen kousek. Na tábořiště jsme dorazili asi ve čtvrt na devět večer, po chvíli nám přivezli věci a (podle Marušky „táta“ a „máma“ družinky) se dali do práce, Lukáš začal organizovat stavbu stanů, a já s Deniskou jsme začaly vařit na liháčích polévku. Ráchel občas při něčem pomáhala.  . Asi v půl jedenácté stály oba stany. Šlo se spát asi mezi půlnocí a jednou hodinou ráno.Denda s Tomem spali pod širákem Ráchel, Míša a malý Lukáš v jednom stanu a my dva v tom druhém.Dost dlouho jsme si povídali, a šli jsme spát o hodnou chvíli později než zbytek, nevím, kolik bylo, možná čtyři ráno.
 

 
Středa 26.7.
Puťák – den druhý
Ráno jsme vstávali asi v devět hodin. Ne, že by se mi nějak zvlášť chtělo. Pak jsme zbořili stany, nasnídali jsme se a připravili k odchodu, od vedoucích jsme dostali druhou část popisu. A ve čtvrt na dvanáct jsme vyrazili.Cesta až do Lažánek probíhala naprosto bez problémů, v Lažánkách jsme mírně zabloudili, ale vedoucí (neboť jsme se vydali po frekventované silnici) nás radši navedli správným směrem. Došli jsme do Holasic, kde nastal hlavní kámen úrazu.Tam se někde stala chyba, částečně byla způsobena nepřesností popisu částečně možná byla naše, to nevím. Rozhodně jsme se ale vydali špatnou cestou (která však naneštěstí seděla na popis –vzali jsme si k srdci Jančinu „včerejší dobrou radu“ , že se nemáme znepokojovat, když se dlouho nic nebude dít, bohužel se až příliš moc dlouho nedělo, došli jsme kamsi, kde nám nějaký pán, řekl, ať se vrátíme zpět do Holasic –takže cesta opět loukou po slunci, fakt hnus!  myslím, že jsme toho všichni měli dost, ale někteří to dávali zbytku až příliš najevo ….). Tímto jsme si zašli asi 3 km.  Vrátili jsme se do Holasic,kde jsme našli správnou cestu. Dál šlo vše podle popisu –takže dobře. Okolo čtvrté hodiny odpoledne jsme se ocitli, na cestě vedoucí do leva do tábora a doprava do Bítýšky.Potkali jsme se tam s vedoucími a společně zamířili do Bítýšky, tam nás vedoucí pozvali na kofolu a buď hranolky nebo nanuka nebo zkrátka kdo co chtěl. Na zpáteční cestě jsme si udělali nějaké ty dřepy za sprostá slova a konečně jsme dorazili do tábora, tam nás čekala tak potřebná a úžasná sprcha a po ní večeře v podobě guláše. Po ní následoval nástup, na němž Kvahamoti a Ymkové předvedli své legendy,  a večerka. Nakonec jsme se všichni rozešli do chatek.        
Sice jsem dnes usnula poměrně brzy(a to i přesto, že k nám přišli Vojta se Sukym předtím asi půl hodiny dřepěli za chatkou a čekali až se v okolí nebude vyskytovat žádný vedoucí). Přemýšlela jsem však i tak trochu o Puťáku, letošní Puťák byl v mnoha ohledech jiný, než ty předchozí, kterých jsem se účastnila. Vždy jsem totiž na Puťáku byla se spací družinkou(tedy se samými holkami) a nikdy(i když družinka byla třeba rozhádaná, nebo bylo tam většina malých holek) se nestalo, že by družinku vedl pouze jeden nebo dva lidi, vždy se toho účastnili tak nějak všichni a hlavně pomáhali všichni se vším, co bylo třeba. Letošní Puťák byl po „hracích“ družinkách, a ještě k tomu kombinace Ráchel malý Lukáš a Míša nebyla zrovna dobrá. Navíc, většinu věcí jsme dělali my(Lukáš a já) a občas to bylo dost na psychiku. Ale i přesto všechno, musím říct, že letošní Puťák se mi dost líbil.

Čtvrtek 27.7.
Ráno nás vzbudila Maruška – následovala rozcvička (s Maruškou =jóga), snídaně, nástup, čtení(jež bylo dnes vcelku fajn) a beseda (o easy linku) – tato beseda mě absolutně vůbec nebavila. Mezitím si pro Katku přijeli rodiče, tak jsem se s ní šla rozloučit. Na besedu jsem se už nevrátila, povídala jsem si s Maruškou, Verčou a Honzou. Následoval oběd a po něm klid. Asi ve dvě hodiny, jela většina lidí opět na koupaliště do Tišnova. Starší zůstali v táboře, že budou hrát hry, (nakonec se hry nekonaly, ale byly jsme na raftu a jen jsme si povídali). Asi ve tři hodiny si pro Vojtu přijeli rodiče. Zvláštní, už nás zbylo jen pět, (já, Lukáš, Suky, Tom a Míša) z vedoucích s námi byly(Maruška a Vráťa) jeli jsme na raftu ke splavu.Některé (Sukyho) voda dokonce uspala. Seděli jsme na kamenech u splavu a bylo to moc fajn. Okolo půl sedmé měla být večeře, takže jsme se vrátili do tábora. Po ní následovaly Neklidy, dnes se mi nějak nechtělo jít nikam, nebo ne na žádný Neklid z nástěnky. Potkala jsem se však se Sluníčkem, a hlídala jsem s ní Jiříčka, bylo to moc fajn, pak jsem se šla podívat za klukama do desítky(kteří tam hráli na kytaru a zpívali). Po Neklidech byl nástup, na němž Bílý tygři konečně předvedli svou legendu(no, ostatních legendy se mi líbily víc …) a večerka. Spánek sice taky, ale dneska měla být noční hra. Během dne  jsem totiž dostala  papír s tímto vzkazem:
Nechť se kmen Bystrých orlů dostaví v 0,30 na místo, které smrdutý puch zkrývá a kam se jenom zadek dívá. Tam se dozví další informace o cestě k pokladu. Obsah této zprávy se nesmí dozvědět nikdo mimo kmen Bystrých orlů.
Nintropan-Hauey
S Lukášem jsme se domluvili, že on vzbudí Radima, já Simonku a vedoucí nám vzbudili Ondru. Simonku jsem asi po 10 minutách konečně přemluvila, že vážně je Noční hra, a aby šla se mnou, před jídelnou mi vedoucí dali Ondru, a vypravili jsme se k záchodkům, kde jsem si myslela, že už je Lukáš s Radimem, jenže tam ještě nebyly. Tak jsme čekali.Chvíli jsme se tak nějak nemohli najít, potom přišel Lukáš a po chvíli vedoucí (prý vzbudili a přivedli) Radima. Takže jsme byli konečně všichni. Přišel indián Bystrý Boltec(Vráťa) a zavedl nás k lanu, po kterém jsme opatrně došli ke Cornelově bandě, tam jsme vyslechli jejich rozhovor, a seznali, že plánek, jenž chceme je ukrytý v sedlových brašnách, vydali jsme se dál po laně. Trampové se nám různě snažili zabránit k plánku se dostat. Lukáš ho ovšem našel a ukořistil. Co se týče toho, prý jsem byla ta nejhlučnější družinka. A taky asi jako jediní jsme se prali s trampy (př. S Johnym…). Tak tedy jsme se pak vrátili nazpět po laně, na konci nás čekal opět Bystrý boltec, který nás zavedl k záchodkům, odkud jsme se rozešli do chatek. A následoval spánek.
 

Pátek 28.7.
Ráno byl budíček(Cornelovou bandou),Cornelova rozcvička(Cornel =Radek),snídaně a nástup. Po něm následovalo závěrečné čtení(dnes bylo celkem fajn, akorát do nás pražilo slunce –fuj!)Pak (o půl jedné) byla svačina.Po ní byla etapovka, nejdříve jsme složili plánek (chyběla však část od Divokých medvědů, neboť ti ji včera při noční hře sice našli ale nějakým nedopatřením ji zase ztratili). Ale protože věděli, jak vypadala, tedy i kam by mohla patřit, tak se nám plánek podařilo sestavit –byl to vlastně plán tábora –a na něm bylo vyznačeno 7 stanovišť, ke každému jsme potom od vedoucích dostali nějakou indicii –co je to stanoviště zač třeba: Tam kde náčelník je vzteky rudý, když mu někdo syna vzbudí, zatím jeho bystrý syn dělá e-e do svých plín. =štáb, nebo to místo smrdutý puch zkrývá a tam se jenom zadek dívá. = záchodky …atd. Tak tedy se družinky vydali hledat na těchto sedm míst(štáb, umývárky, sklad, záchodky, hřiště, kůl, jídelna pak jsme se sešli opět v jídelně, kde každá družinka dala na stůl svou část správy – bylo jich sedm a bylo nutné je sestavit. Po nějaké chvíli se nám to společnými silami konečně  zdařilo. zpráva zněla:
Hledejte tam, kde zurčící voda in die Tiefen fällt (do hlubin padá) tajné místo skrývá. Na tomto místě je ein Schatz versteckt (poklad schovaný)až budete mít tuto zprávu kompletní, požádejte vaše náčelníky,ať vás k tomuto místu doprovodí.
         Po 1. části etapovky následoval oběd.Po něm jsme šli na ono místo, před obědem jsme se shodli, že je to splav. Tedy se šlo ke splavu. Tam pod ním, jak je vzduchová kapsa, byla na laně, zatíženém kamenem, přivázána plastová láhev, v níž byl poklad. Po té, co si většina dětí vytáhla poklad(který zázračně stále nemizel a znovu a znovu se pod splavem zjevoval), se šlo do tábora a následovaly Neklidy. Dnes jsem se přihlásila na střílení raket (nový Neklid, který bohužel byl dnes poprvé a naposledy) vedl jej Filip. Bylo nás tam 6 nebo 7 dětí a Zdenda měl překládat, musím říct, že jsme se občas i dost pobavili.Nejdříve jsme šli vyrobit to z čeho se potom odpalují ty rakety a pak jsme si zkoušeli střílet(láhev v níž je určité množství se pumpuje pumpičkou na kolo a buďto podle stupňů odpalovací podpěry letí buď do výšky nebo do dálky). Po Neklidech asi v půl šestý bylo odpískáno balení. Brrr! A to se tam asi v šest hodin zjevily sestra s mamkou. Pak mě Zdenda učil hrát na didžeridu –to jsme se nasmáli. Po večeři následoval závěrečný táborák –zapalovala jsem světlo lásky, , Suky světlo pravdy, Karol světlo naděje a Lukáš světlo odpuštění. Povídalo se o Puťácích, zpívalo se a také loučilo. Táborák skončil asi o půl dvanácté večer. A někteří šli spát(zejména ti malí). Hodně lidí dnes chtělo spát pod širákem, takže byla skupina malých(Ave, Kamil, Simča …) ti spali tam, jak mi v neděli a my „starší“ (já, Lukáš, Suky a Tom) jsme spali vzadu na louce. Vedoucí také nešli spát (buď vůbec anebo až pozdě k ránu). My jsme si nějaký čas  všichni povídali, potom Tom a po něm i Suky usnuli. Asi o půl čtvrtý jsme se s Lukášem šli projít po táboře, karimatky a spacáky jsme potom samozřejmě nenašli, ale došli jsme k ohništi, kam po chvíli za námi přišla Maruška, a rozfoukala doutnající zbytky ohně. Asi v pět za námi přišli Fenzík, Emča a Honza. Bylo to moc fajn, oheň krásně hořel, potom se rozhodlo, že se udělá výprava do jídelny, tohoto se ujali Fenzík s Emčou. Okolo sedmý jsme tak nějak všichni začali usínat. Honza se mě neustále pokoušel budit. O půl osmý nás přišla vzbudit Maruška, já s Lukášem jsme šli najít karimatky a spacáky a společně s Tomem Sukym a Maruškou jsme zamířili do tábora. Následovala samozřejmě snídaně a po ní poslední nástup, na něm se rozděloval –poklad (bonbony a zuby). A pak nastalo loučení a odjezd domů.
 

Letošní tábor se mi hrozně moc líbil, byl jiný než ty předešlé, tím, že pro „starší“ byly i trochu jiné programy, měla jsem skvělou hrací družinku, vedoucí i instruktora. Letošní tábor byl pro mě v mnoha věcech jistým přínosem, třeba takový Puťák. Doufám, že se někdy na tento tábor ještě podívám, sice už ne jako dítě, ale snad někdy jako instruktorka a i kdyby to nevyšlo, tak aspoň na návštěvu. Vždycky těch 14 dní uteče, člověk ani neví jak, ale obohatí ho to o spoustu zážitků. Pozná nové přátele a často i sám sebe.