Ráno probíhalo jako obvykle, i když poněkud hektičtěji. A proč? Čekala nás totiž ptačka, takže bylo potřeba brzy vyrazit směr Bítýška.

Tentokrát s cestou autobusem žádné komplikace nebyly. Docela spořádaně jsme do něj nastoupili a skončili jsme na zastávce Zoologická zahrada v Brně. Tam většina nastoupila do šaliny číslo jedna, která nás dovezla až na Hlavní nádraží. Letos jsme jako „andělé“ šli za Damiánem a Tomem Rybaříkem.

Prvním jejich úkolem bylo nalézt radnici a tam zjistit, jestli má město nějaké informace v Braillově písmu. Na lidi měli celkem štěstí, nebo se spíš díky Damiánovi ptali jen, když to mělo nějaký smysl, takže radnici našli docela bez problémů, až na jedno krátké vracení se. Na radnici však zjistili, že žádné takové informace nemají. Poté, co se sešli se zbytkem bylo tvrzení osoby na radnici mírně zpochybněno, roku 2017 prý ještě něco v archivech bylo, tak těžko říct, jestli o tom jen ten člověk nevěděl, nebo co. Každopádně, druhým úkolem byla návštěva prodejny kytary.cz, kde bylo úkolem zjistit, jaký mají nejdražší klavír. Z jakéhosi důvodu byli posláni na Veselou 1, kde sice prodejna hudebních nástrojů je, ale minimálně v Open street map nic neukazuje na to, že by ta prodejna patřila kytarám. Také samozřejmě klavíry neprodávali, takže úkol se moc splnit nepodařilo. U dalšího úkolu už se ovšem úspěchu dosáhnout povedlo. Zadání bylo docela prosté, dojděte na Českou a dotkněte se sochy Jošta, která tam někde je. Až na rozkopanou Českou to docela šlo, i ochotní lidé byli a úkol byl úspěšně splněn. Ten poslední už byla docela pohodovka. Spočíval v cestě na Svobodovo náměstí a nalezení vozíku se zmrzlinou, kterou si měli následně i dát (na zákaz zmrzlin se nějak nehrálo, ale co, byl u toho zdravotník…). Kousek před náměstím se Damián s Tomem sešli s další dvojicí, Patrikem A Markem, nad kterými bděl Petr. Spolu vozík už nalezli, a i na kupování zmrzliny došlo, použily se na to peníze, které jakási paní vnutila Damiánovi. Poté už nezbylo než dojít do restaurace Omega, kam jsme kolem 12:45 také dorazili, dokonce ne první. Objednávání mohlo působit mírně chaoticky, hlavně, když stále docházeli noví hladovci, obsluha to ovšem zvládla. Tak tedy nakonec mohli účastníci zaplatit svou útratu. Dalším cílem byla zastávka Výstaviště, kam jsme dojeli jedničkou a kde jsme už u vstupu na parník našli zbytek z restaurací Tusto a Kometa. Na parník jsme se nalodili spořádaně a ve čtyři s námi vyplul. Míjení jakési lodi se neobešlo bez pořádného vodáckého pozdravu, Nakonec ale i plavba dospěla ke svému konci a my se vydali na krátkou pěší cestu do Bítýšky, kde byla všechna auta. Tu ozvláštnil Ondra, který začal zpívat muzikálové písně. U aut se velká většina lidí do některého vešla, takže tábořiště se naplnilo lidmi poměrně rychle. To už počasí nevypadalo nějak úplně úchvatně, ale zatím nepršelo. Tak se tedy všichni sešli u táborového ohně, že začnou aspoň zpívat. To ale už byla poslední kapka, déšť začal a nevypadal, že hodlá nějak extrémně rychle skončit. Tím si, už zas, vynutil přesun do jídelny. Na průběhu večera to ovšem mnoho nezměnilo. Nejprve se jedly špekáčky. Po jejich snězení se začala rozebírat ptačka. Dost lidí zmínilo, že pluli na parníku, ale i na nějaké kuriozity (provokativně zdůrazněnou příhodu v elektru při zkoušení Bluetooth repráčků a jiné podlosti) samozřejmě došlo také. Když už se každý se svou ptačkou pochlubil, zazněla fanfára a mohlo se přistoupit k vyhodnocení táborového bodování. Nějak, těžko říct jak, se na prvním místě umístili Javoři. Zbytek byl také docela těsný, velmi často rozhodoval jeden šíp. Ale míst bylo jen pár, takže umístit družin podle pořadí netrvalo zas tak dlouho. Nadešel tedy čas, aby se z učňů stali hraničáři se vším, co k tomu patří. Každý byl vyvolán, došel k Haltovi, před ním poklekl a byl mu navlečen stříbrný dubový list, znak hraničářů. Nakonec však pasováním do stavu hraničářského prošli všichni a program už moc nenabízel, kromě ještě pár písní. Následně se před jídelnou, kde již, což nikoho asi už nepřekvapilo, nepršelo, vytvořil poslední ovál a naposledy zazněly tóny večerní písně. A naposledy se rozběhli všichni do chatek, naposledy už byli všichni uloženi, někde už docela i sbaleni. Mohli se tedy těšit na návrat domů.