Úterý 27. 7. 2004

Ráno nás vzbudila opět sova, následovala snídaně, nástup (na kterém byla soví pošta), balení na puťák.

Z tábora jsme vyrazily asi v deset hodin. Naše trasa začínala tam, kde byl start maratonu, tedy kousek za záchodky. Po nějakém čase jsme došly na takovou hroznou cestu, která byla nad řekou a vedla k Šárce. Ta cesta byla velmi neschůdná, samý šutr a kořen. Také cestou jsme měly hledat různě zprávy, např. jsme měly přejít lávku, na jejímž konci byla zpráva, kudy dál, nebo na hladině řeky jsme lovily balónek, v němž byla zpráva, já s Katkou jsme šly pro něj a lesní skřítkové nás naváděli pomocí kamínků, které nám k tomu balónku házeli, nakonec ten balónek Katka našla (protože byl zelený a viděla ho), pak jsme ho praskly, ale bohužel nám spadla ta zpráva do bahna, takže byla celá mokrá.

Tak pak jsme šly dál. Po cestě jsme měly různé nástrahy - třeba potok. Také jsme několikrát zabloudily, a potkaly zlé lesní skřítky, kteří se nám smáli a říkali nám že, jsme trubky a nenajdeme cestu dál. Během odpoledne jsme si měly najít svou svačinu, která visela v krmelci.

Pak jsme šly dál. Různě nás naváděl zvoneček, až jsme našly na větvi zprávu, že brzy budeme na hřišti, kde budeme stanovat (nocovat). Když jsme narazily na hřiště, tak byly asi čtyři hodiny odpoledne, takže hrozně brzo. Tak nám vedoucí navrhly, že bychom si mohly zajít do Lažánek a něco si tam dát.

Když jsme se vrátily, tak jsme začaly stavět stany. Když jsme je měly už postavené, tak tam přišel nějaký pán s tím, že bychom tam stanovat neměly. Nakonec se nám ho nějak podařilo přemluvit, ale nesměly jsme vařit. Také nás opustila Maruška a místo ní máme za vedoucí Janu. Asi v deset hodin jsme usnuly a spalo se nám hrozně tvrdě.

Středa 28. 7. 2004

Ráno jsme vstávaly v osm. Nasnídaly jsme se, sbalily spacáky a stan. A společně s vedoucími si udělaly pozdrav slunci.

Asi o půl desáté jsme vyrazily. Prošly jsme Lažánky a Holasice, trochu jsme také bloudily, ale jinak jsme jako družinka se pořád držely u sebe. Nakonec jsme se dostaly na cestu vedoucí k táboru. Část družinkY šla do Bitýšky a druhá ke splavu.

Do tábora jsme dorazily asi ve čtvrt na dvě, byly jsme vůbec první družinka, která se vrátila z puťáku, v táboře jsme si uvařily. Oběd, vlastně včerejší večeři, jenže na tom hřišti nám zakázali vařit.

Pak postupně do tábora dorazily i ostatní družinky a byla večeře, po ní zpívání a nástup. Školní trest byl přesunut na čtvrtek, protože některá děcka toho už měly po puťáku dost a byly unavené.