I letos se konal ve Veverské bítýšce u Brna tábor pro děti s těžkým postižením zraku.
Pojďme se tedy společně začíst do kronik, které nám ukáží, jaké zážitky letos děti zažily.
Když se úspěšně dostaly do tábořiště ymca, obdržel každý z účastníků tzv. identifikační kartu. Na té bylo vypsáno několik stanovišť, která každý musel projít. Bylo potřeba zajít do mezigalaktického centra zábavy a zaregistrovat se tam, následně zajít za zdravotníkem, kde se odevzdaly léky a vyřešily obvyklé zdravotní náležitosti. Pak přišlo na řadu ubytování do chatek, udělání otisků do sádry a focení ve fotokoutku. A nesměla samozřejmě chybět ani prohlídka rakety, když už jsme v tom mezigalaktickém centru. Pak už jsme se všichni mohli vydat na večeři.
Táborák bohužel vzhledem ke špatnému počasí nemohl být, takže jsme se museli sejít v jídelně a probrat, jak vlastně tábor bude probíhat. Vyslechli jsme si také příběh, který nám ukázal hlavní linku celého tábora. Začínal relativně nevinně. Za profesorem Gumou přišla třídní exkurze, ale jak už to tak bývá, děti byly neposedné a poněkud velmi zvědavé. Proto se jim nějakým záhadným způsobem povedlo aktivovat teleport, který je přenesl do profesorova raketoplánu. Profesor už viděl jen to, jak jeho milovaný raketoplán odlétá někam pryč. Nevíme jak, ale přece jen se na planetu Zemi dostal dopis, z něhož se profesor dozvěděl o existenci mimozemského života v podobě jakéhosi stvoření, které si říkalo Mazel.
Tento mazel se v raketoplánu schovával před krutými vesmírnými zloduchy. Po doletu rakety se celá skupina ocitla na planetě zvané Mazec. Další pokračování příběh zatím neměl, proto mohlo přijít ke slovu představovací kolečko, určení pamatováka, služby na zítřek, zazpívání večerky a spánek.