Ráno už se naštěstí objevilo slunce. Chatka číslo 1 si pro nás připravila budíček v podobě zpěvu písně Slavíci z Madridu. Dokonce měli i kytaristu, takže se nám hned lépe vstávalo.
Když už jsme se konečně nějak vyhrabali z postele, mohlo začít pravidelné ranní kolečko (hygiena, rozcvička, snídaně a nástup.)
Ten se zatím musel odbýt po chatkových skupinách, protože rozdělení do hracích družinek zatím jasné nebylo.
Když jsme se všichni dostali na hřiště, byla nám představena táborová hymna, seznam bobříků a pak jsme se také samozřejmě dozvěděli, co se bude dít dál.
Do vesmíru přece nemůže jít každý jen tak, takže se všichni museli podrobit tvrdému výcviku, který zjišťoval, kdo do vesmíru může a kdo má ještě smůlu.
S výcvikem se začalo hned po té, co se všichni vybavili vhodným oblečením. Probíhal tak, že účastníci museli obejít několik různých stanovišť, kde si vyzkoušeli činnosti, které jsou pro pobyt ve vesmíru důležité. Odhad vzdálenosti, zjištění informací o dalekohledech, bez kterých by se zrovna ve vesmíru neobešli, Pak už mohlo přijít na řadu třídění hvězd podle velikosti v jídelně, které ale nebylo tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nakonec se zvládlo i to. A protože ve vesmíru je zapotřebí projevit i jistou fyzickou zdatnost, čekala je překážková dráha. Ale ani tou jejich pouť rozhodně ještě nekončila. Princip dalšího stanoviště vypadal docela jednoduše, ale jak už to tak bývá, zdání někdy klame. Na louce za hřištěm totiž bylo cosi, co mělo simulovat planetu s vyšší gravitací.
Každý z účastníků byl přivázán ke gumolanu a musel někam běžet. To ale nebylo tak snadné, protože byl lanem tahán na opačnou stranu. Když už splnili i tento úkol, museli zajít do skladu, kde si s pomocí rozřezaného kroužku z PET lahve omotaného alobalem vyráběli speciální vesmírný doplněk, který je chránil před vtažením do černé díry. Aby doplněk nevypadal jen tak fádně, mohl si jej každý ozdobit dle svého vkusu.
Po absolvování všech vesmírných aktivit se celá skupina přesunula na hřiště, kde jim bylo řečeno, že celá tahle akce sloužila jen k jedinému účelu, a to k tomu, že veškeré výsledky které z této hry plynou byly vloženy do počítače a umožní rozřadit všechny do hracích družinek a to se také stalo.
Pak už byl čas vydat se na oběd, který nebyl ničím vyjimečný. Po něm následoval polední klid a beseda, tentokrát s bubeníkem z Jumping Drums. Bubeník nám řekl něco o bubnech, které měl s sebou, ukázal různé způsoby bubnování a i na jejich zkoušení samozřejmě došlo.
S bubeníkem jsme nemohli být všichni, takže to bylo tak, že dvě skupiny byly s bubeníkem a další dvě vymýšleli název družinky a pokřik. Aby ale vymýšlení pokřiků nebylo tak jednoduché, byla určena písmena, která musela být na začátku každého názvu. Byla to písmena Q XY a zet, takže vznikly čtyři skupiny. Když bubeník odjel, zapískal se nástup na hřišti, na kterém byli představeny názvy a pokřiky skupin, takže na scéně se objevili Qětáci, Xosmonauti, Youkosmáci a Záře hvězdná.
Potom se ukázalo, že uspokojit profesora s přípravou na kosmonauty není vůbec snadné, ale bohužel, s jeho zapomětlivostí bude ještě zábava zjistit, co chce. Zrovna chtěl nějaké věci, jenže zapomněl nejen to, které to jsou, kde jsou, ale ve své osvícené genialitě si svoje poznámky zašifroval a šifru, světe div se, zapomněl rovněž. To, že radši kamsi zmizel, už k zajímavosti situace opravdu moc nepřidalo, ale asi věděl, proč to udělal. Samozřejmě účastníkům nezbylo, než šifru prolomit a věci přinést. Vyluštit ji ale nebylo zas až tak složité, protože se jednalo pouze o zapsání braillova písma pomocí jednotlivých bodů, takže například a bylo 1, c 14 a p 1234 apod. Díky šifře jsme zjistili, že skafandr je ukryt na hřišti. Další tři skupiny hledaly batoh, gumáky a dýchací zařízení. Je jasné, že každá věc byla na jiném místě. Když se nám povedlo shromáždit všechny věci, řekl profesor, že naším úkolem není nic jiného než štafetový běh. Ti, kteří běželi jen ve skafandru to asi tak těžké neměli, se skafandrem, batohem se závažím a v gumácích se taky ještě běžet dá, ale ten přidaný šnorchl ke všem věcem už bych fakt nechtěla.
Štafeta byla samozřejmě na čas a body se přidávaly do celotáborového bodování, takže první místo bylo odměněno čtyřmi body, druhé třemi apod. Pak už byl čas jen na večeři, večerní nástup, celkové shrnutí dne, určení pamatováka a služby na druhý den. A pak už samozřejmě nesměla chybět u některých nechtěná večerka a spánek.